Musím přiznat, že se mi do "Hellstromova úlu" začítalo poměrně ztěžka. Úl byl prvních cca 100 stran popisován relativně neurčitě a povrchně, víc prostoru bylo věnováno protistraně, zejména vzájemným půtkám a problémům zaměstnanců vládní agentury. Vzhledem k tomu, že mi agenti nepřirostli k srdci, nijak jsem jejich postupy a třenice neprožívala. Postavy bych (s výjimkou samotného Hellstroma) neoznačila za skvěle propracované. Motiv konfliktu mezi normální lidskou společností a "lidským hmyzem" je však velmi zajímavý a nadhazuje spoustu etických i filozofických otázek; s postupným hlubším poznáváním struktury úlu přestává být zjevné, která ze stran je vlastně ta "dobrá". Děj zrychluje s nástupem týmu agenta Perugea, aby vygradoval v posledních, dechberoucích padesáti stranách. Tehdy vnitřek úlu a jeho bizarnosti poprvé vidíme očima zděšeného člověka, nikoliv z pohledu Hellstroma - starostlivého, praktického alfa samce, takřka oproštěného běžných lidských emocí. Samotný závěr mi přišel poněkud useknutý, čekala jsem malinko osudovější, drtivější vyznění, než to celé odfláknout několika větami. I přes ne zcela strhující čtivost v úvodní polovině mi "Hellstromův úl" nabídl poměrně nevšední zážitek, takže dávám palec nahoru a doporučuji. schovat popis