Jestli je tohle zlatý standard, podle kterého se musí měřit a posuzovat všechny sci-fi, tak si prostě hned teď vystřelme mozek z hlavy a ukončeme to.
Pokud mohu soudit, Duna do značné míry inspiruje dvěma úhly pohledu. Jeden žasne nad jejím historickým významem a budováním světa (jedinečný, fascinující, komplexní, bohatý), druhému se nelíbí strnulé psaní, ale činí tak s omluvou, protože Frank Herbert nemohl za to, že psal sci-fi v šedesátých letech a že Edward Said ještě neudělal své.
tak tohle to je hodně zásadní sci-fi klasika kterou bych určitě doporučila každému kdo má tento žánr rád a ještě ji nečetl. jen bych chtěla trochu upozornit že mi angličtina v tomto případě přišla trochu náročnější, přičemž jsem myslím si docela zvyklá číst v angličtině. Obsah asi netřeba představovat, tohle to je naprosto ikonicka kniha ve svém žánru a jako taková velmi dobře funguje i dnes po letech.
Recenze
Pokud mohu soudit, Duna do značné míry inspiruje dvěma úhly pohledu. Jeden žasne nad jejím historickým významem a budováním světa (jedinečný, fascinující, komplexní, bohatý), druhému se nelíbí strnulé psaní, ale činí tak s omluvou, protože Frank Herbert nemohl za to, že psal sci-fi v šedesátých letech a že Edward Said ještě neudělal své.