Sbírka básní (poprvé vyšla v roce 1913), v níž teprve dvaadvacetiletý autor bilancuje svůj život a z pozice zmoudřelého člověka a vzpomíná na své mládí. S autorovými ilustracemi.
číst celé
Sbírka básní (poprvé vyšla v roce 1913), v níž teprve dvaadvacetiletý autor bilancuje svůj život a z pozice zmoudřelého člověka a vzpomíná na své mládí. S autorovými ilustracemi.
schovat popis
Obsahem knihy byly nejen autorovy verše, ale i dobové recenze na tuto sbírku. Z dnešního úhlu pohledu je samozřejmě poněkud legrační pohoršení tehdejší společnosti nad tím, jak F. Gellner syrovým a samozřejmě opovážlivým jazykem vtahuje čtenáře do světa šantánu a lehkých děv, nad tím, s jakým ironickým a sebeironickým úšklebkem popisuje své pijatyky a zahálčivý život, místo toho, aby byl oceněn vybroušený jazyk.
Nádherná básnicka sbírka Františka Gellnera. Líbí se mi jeho styl, jeho dravost, syrovost, nic nezastírá, přitom ani nepřehrava a proto je tak skvělý a zasáhne vás při o u srdce. Jedna z nejlepších poezii, jaké jsem od českého básníka, jakéhokoliv, četla. Rozhodně se ke sbírce vracím, vždy po letech znovu a znovu. Každá báseň je jiná a přesto mají v sobě ústřední téma - zhýralé, nostalgické srdce, které si užilo života, nespoutané lásky a ještě se nechystá zemřít.
Za mě skvělé básně, které byly ve své době rozhodně revoluční. A i dnes jsou jeho básně více než aktuální. Z tzv. povinné četby bude u mládeže rozhodně patřit k těm oblíbenějším autorům a nebudou mít potíže se s ním ztotožnit. A o tom to je, Gellner si na nic nehraje, nepřetvařuje se a jeho prvotním záměrem není "se líbit", prostě píše, co cítí a co žije. Kdyby mu byl dán potřebný čas, basnícky by jistě dospěl, ale nevím, zda by to nakonec nebylo spíše na škodu
Jeho verše jsou velice drsné a málo melodické až strohé. Mají v sobě s Havlíčkovskou trefnost, Macharovskou realičnost, ale i Haškovskou ironičnost. Jdou přímo k věci, citové výlevy jsou záměrně potlačovány úplně na minimum. Přesto se však za opileckými výkřiky, suchou všedností, vulgárními výlevy, drsným výsměchem době, upjatosti, měšťákům a vůbec celému světu a řádu, skrývá jakási lyričnost jeho duše, která se skrývá hluboko pod slupkou anarchismu. Objevíme touhu po lásce i určitých hodnotách, které jsou pro něho nedostupné a proto skrývá své city, vize beznadějnosti světa a všeho.
Gellner je dle mého úžasný básník a jeho sbírky stojí za to. Ani tato nebyla výjimkou. Čtenář se u některých básní rozhodně ztotožní s pocity autora a nad jeho myšlenkami se pozastaví. Básně nejsou nijak únavné nebo dokonce podobné, tudíž je čtenář schopný přečíst celou sbírku jedním dechem bez toho, aby ho začala nudit. Hodně lidí u čtení možná začne přemýšlet o svém vlastním mládí, což já osobně velice oceňuji. Rozhodně neváhejte nad přečtením.
Sbírka Františka Gellnera Radosti života vyšla poprvé v roce 1903, tedy v době, kdy František Gellner patřil do okruhu moderních literátů, kteří se scházeli v žižkovské vile S. K. Neumanna a publikovali v Novém kultu a jiných anarchistických časopisech. Gellner se zařazuje po bok Karla Tomana, Fráni Šrámka a dalších. Na rozdíl od dekadentů a symbolistů dal přednost přístupnější formě, hovorovému vyjadřování, často i písňovou formou, která se blíží oblíbeným kupletům. Sbírka je sestavena jako cyklus volně spojených lyrických básní. Střídají se v něm bez nějakého původního záměru a často dokonce i bez nadpisů básně různých témat a zaměření.
František Gellner, ikona, která v naší poezii drží naprosto zásadní místo. Básně protkané alkoholovými výpary, nešťastnými láskami, dekadencí. Padá – li na nás splín a chceme – li si v něm pochodit, jsou tu verše F. Gellnera. Zajímavé by bylo sledovat život tohoto veršotepce, kdyby tak rychle neodešel ze scény. Jeho život skončil pravděpodobně v září 1914 na frontě v Haliči. To, co po Gellnerovi zbylo je nestarnoucím svědkem jeho nálad. Takže skleničku do ruky a oči na řádky.
Jedno ze zásadních děl kultovního básníka, který jde často ve svých básních přímo na dřeň. Alkohol, ženy, nefalšované bohémství, to vše se z jeho veršů dere ven a buď se vám to líbí nebo ne. Na tom až tolik nesejde, tyhle básně přežijí každou dobu. Jeho verše taky použilo jako texty mnoho hudebních skupin. Kritici zpočátku Gellnerovy básně neměli moc v oblibě, ale časem se vše nějak prolomilo, což je rozhodně dobře.
Recenze