Sbírka básní Kateřiny Piňosovév edici: Druhá řada edice Analogonu.

Vzpomínka na Swansea

Poslouchej řev schodů
které mě přivedly sem
kde bílý drát vln
rozřezává čela
a rozevřené pěsti kapradí
drtí kotníky
nekonečné šňůry kovových kuliček
mě houpou ze strany na stranu
když se třepu v rohu nebe

Tvorbu chápe básnířka jako snahu „odstraňovat těžké nánosy, které člověku brání vidět a vnímat skuteč- nost“. Stačí „zbystřit smysly natolik, aby se člověk mohl skutečnosti dotknout a objevoval v ní zázračno“.
Zázračno v realitě pojímá Kateřina jako „energii, která svým jiskřivým spojováním věcí a souvislostí přesahuje rozumové vnímání světa“. Tvorba je pro ni magie, přičemž hlavní zjištění ovšem spočívá v paradoxu, že všechno, co magie odhaluje, už všude kolem nás existuje – že „skuteč- nost sama ohromuje svou mnohotvárností“, že člověk jen „musí něco […] otevřít ve svém nitru, jako kdyby aktivoval svou sopku“. Pak může to, co existuje, včetně přízraků a vidin, portrétovat.
Bruno Solařík

Kateřina Piňosová, narozená 30. listopadu 1973, je členkou Skupiny česko-slovenských surrealistů.
Věnuje se verbální i vizuální tvorbě. Je autorkou sbírky básní Housenka smrtihlava (2000) a knihy textů a poezie Vnitřní cestopis (2014).
Její tvorba byla publikována doma i v zahraničí:
Surrealist Women (2002),
New European poets (2008), The Return
of Kral Majales (2010), SOL English
Writing in Mexico (2013), Antologie
české literatury (2004), Antologie české
poezie, II. díl (2007), Letenka do noci
(2003), Jezdec na Delfíně (2005), revue
Analogon a jiné literární časopisy.
Kromě realizace řady vlastních i kolektivních výstav doma i v zahraničí ilustrovala publikace:
Za sudy s petrolejem (1999), The Alphabet ofTrees (2000),
Jít pevně za svým imbecilem (2002), Bláznův dům (2004)
Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce (2009).