Když jsem otevřela tuto knihu, měla jsem velmi nízká očekávání. Byla jsem docela překvapená, asi tak první čtvrtina knihy mě do sebe vtáhla, vypadalo to nadějně. Nad prvními pár nelogičnostmi jsem mávla rukou - jenže když se to začalo kupit, byla jsem ze čtení mírně otrávená.
Netvrdila bych, že kniha je spíše o Felixovi, ale když Gotrek někam zdrhne, je v bezvědomí, zajmutý nebo skoro mrtvý a Felix je mezitím v bitevní vřavě, tak je asi jasné, čí dějovou linku budeme sledovat.
PLUSY
+ způsob popisu boje i prostředí
+ trochu strašidelný nádech
+ cestování časem děj značně osvěžilo
MÍNUSY
- až na výjimky mě vedlejší postavy tolik neoslovily
- přelidněno a přepříšerováno (bestie, krysáci, čarodějové, válečníci chaosu, mutanti, moralpolizei, flagelanti, nemyslící, duchové, přízraky, děsi... uáááá kdo se v tom všem má vyznat?!)
- Pokud to srovnám s Cestou lebek, tam měl děj alespoň nějaký koncept, pevný bod; bylo jasné, kam to všechno směřuje. Město zatracených oproti tomu byla cesta zdlouhavá a klikatá, se spoustou slepých uliček, která víceméně ani neměla pořádný cíl.
- Postavy se často nechovali tak, jak je pro ně typické. Někdo si během jednoho krátkého odstavce hned zase protiřečil. Některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát a hledat podmět, abych vůbec pochopila význam sdělení. A přirovnání či slovní spojení byla dost mimo mísu. Též nemám ráda, když ve stejné větě zazní to samé slovo dvakrát, když vím, že by se to dalo vyjádřit jinak - čeština je bohatý jazyk, sakra. Dost pochybuju, že ve Warhammeru mají Uhry nebo znají Dona Quichotta!
Nedalo by to takovou práci tyhle díry zalátat a ve výsledku by to mohlo být klidně na tři až čtyři hvězdy. Dávám dvě, protože dílo hodnotím spíše podprůměrně. Ve stínu Williama Kinga a vysoko nastavené laťky je to jen spravedlivé.
Recenze
Netvrdila bych, že kniha je spíše o Felixovi, ale když Gotrek někam zdrhne, je v bezvědomí, zajmutý nebo skoro mrtvý a Felix je mezitím v bitevní vřavě, tak je asi jasné, čí dějovou linku budeme sledovat.
PLUSY
+ způsob popisu boje i prostředí
+ trochu strašidelný nádech
+ cestování časem děj značně osvěžilo
MÍNUSY
- až na výjimky mě vedlejší postavy tolik neoslovily
- přelidněno a přepříšerováno (bestie, krysáci, čarodějové, válečníci chaosu, mutanti, moralpolizei, flagelanti, nemyslící, duchové, přízraky, děsi... uáááá kdo se v tom všem má vyznat?!)
- Pokud to srovnám s Cestou lebek, tam měl děj alespoň nějaký koncept, pevný bod; bylo jasné, kam to všechno směřuje. Město zatracených oproti tomu byla cesta zdlouhavá a klikatá, se spoustou slepých uliček, která víceméně ani neměla pořádný cíl.
- Postavy se často nechovali tak, jak je pro ně typické. Někdo si během jednoho krátkého odstavce hned zase protiřečil. Některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát a hledat podmět, abych vůbec pochopila význam sdělení. A přirovnání či slovní spojení byla dost mimo mísu. Též nemám ráda, když ve stejné větě zazní to samé slovo dvakrát, když vím, že by se to dalo vyjádřit jinak - čeština je bohatý jazyk, sakra. Dost pochybuju, že ve Warhammeru mají Uhry nebo znají Dona Quichotta!
Nedalo by to takovou práci tyhle díry zalátat a ve výsledku by to mohlo být klidně na tři až čtyři hvězdy. Dávám dvě, protože dílo hodnotím spíše podprůměrně. Ve stínu Williama Kinga a vysoko nastavené laťky je to jen spravedlivé.