Panečku to byla jízda! Až pomalu nevím, jak se k ní vyjádřit. Jednoznačně mě kniha potěšila. A jednoznačně to bylo nad má očekávání. Ať už se jednalo o slohový styl autorky a její neskutečně kreativní hru se slovíčky nebo o samotný propracovaností nadupaný příběh, tak i o šikovný překlad. Moje první setkání se světem z pera nadané spisovatelky Leigh Bardugo bylo opravdu bravurním zážitkem, který jsem si rozhodně vychutnala.

Nevím jak ostatní, ale já si zamilovala každičkou ze šesti vran. Od nevypočitatelného Krkavce a jeho Mory přes smrtelně krásnou Grišu a nebojácného Fjerdana až po dvojici ostrostřelce a kupčíkova syna. Nepokrytě přiznávám, že se mi pod kůži neochvějně dostal každičký jeden z nich.

S každou vránou jste se mohli dostatečně seznámit, protože co kapitola, to vyprávění příběhu z pohledu jedné z nich. Všechny se nám tu poctivě vystřídaly (kromě Wylana, ale ten o svůj prostor rozhodně nebyl ochuzen). Díky tomuto chytrému rozdělení, které bylo napsáno, tak dobře, že se nestalo rušivým prvkem, jste se mohli dřív nebo později sžít s každým členem výpravy do Ledového paláce. A i když je Kaz hlavní postavou, tak vůbec nevadilo, že vše nebylo jen z jeho pohledu. Ba naopak, střídáním postav dostal příběh na dynamičnosti. Už jen proto, že když se nám vrány rozdělily, tak v tom nejnapínavějším momentu nás kniha přenesla z jedné na druhou a jednoduše nezbývalo nic jiného než napjatě číst dál a za všechny se na střídačku třeba modlit.

Po celou dobu pro mě příběh neztratil na tempu a ani jednou nezaškobrtnul. Jak jsem knihu jednou otevřela, zavírala jsem ji jen těžko a to s velkými nevolemi. Prostě jsem musela vědět, jak to bude dál! Rozhodně se mi nechtělo opouštět tu partu troufalých děcek z Barrelu na jejich cestě za splněním nesplnitelného.

Knihu jsem si užívala plnými doušky kdykoliv to jen šlo. Čtení mi kazilo jen jediné. A to neskutečný příval překlepů, zkomonělin jmen i celých slov. Na to, jak je kniha graficky a samozřejmě i obsahově vyvedená, tak tohle je pro ni nepěkná podpásovka. Toho kdo za tímhle mořem rušivých elementů stojí, bych prostě přetáhla přes... co já vím... přes prsty! Ale jelikož kniha za tuhle lajdácky odvedenou práci nemůže, tak jí kvůli tomuto určitě hodnocení neztrhnu.

Když to vezmu kolem a kolem, tak Šest vran s klidným (vlastně spíše zatraceně nabuzeným) srdcem mohu doporučit všem, kteří se nad knihou při pohledu na ni alespoň na chvíli pozastaví. Myslím si, že nebudete litovat pokud zapadnete mezi její stránky a křídla šesti vran. ;) schovat popis