Nemůžu se rozhodnout, jestli byly lepší vrány nebo Prohnilé město. Jedno lepší jak druhé a já jsem se ocitla v zoufalém stavu knihomola, kdy nutně potřebuji číst dál a žádné dál není.
Na začátku jsem se obávala, že mě nebude bavit klasické střídání postav, protože Wylan mě třeba v první knize moc neoslovil. Ale autorka umí každé postavě vdechnout něco, kvůli čemu na nich čtenáři záleží. S každou novou kapitolou jsem je milovala víc a víc, navzdory tomu, že je to vesměs verbež. Nejradši jsem měla dvojici Kaz a Inej, ani ne tak pro nějaká očekávání romantiky, to vůbec, ale ten jejich vzájemný klid a důvěra, letmé dotyky a zdánlivě nepřekonatelná traumata. Zvládla bych číst celou sérii jenom o tom, jak spolu něco podnikají. Ovšem přilnula jsem i k ostatním postavám, nebyly vedlejší, na jejich osudech mi záleželo a já se o ně bála.
Hodně z Vás tady naráží na jejich věk, že jsou moc mladí na to, aby prožili tohle všechno a s takovým klidem. Souhlasím, že jejich chování bylo příjemně nepubertální. Ovšem nikdo z nich není vyloženě zázračný, abych si říkala "jo, tak to je hrozná blbost". Kaz se prostě řídí jediným pravidlem, které ho ulice naučila, je vychcánek a neskutečně houževnatý. Inej měla celoživotní průpravu, jak lozit ve výškách, to samé Jasper, Wylan, Mathias i Nina. Žádný z nich neuměl nic víc, než je život předtím a život ve městě naučil. (ovšem nepopírám, že se chovají na svůj věk příjemně vyspěle)
Zápletka byla méně přehledná než u prvního dílu, kdy bylo jasné, o co se pokusí, jenom bylo překvapení jak, tady jsem do poslední chvíle nevěděla, co je vlastně cílem, ovšem vůbec mě to nerušilo, vychutnávala jsem si každý zvrat. Na první přečtení jsem nenašla v ději díry ani slepá místa.
Hrozně mě fascinuje i prostředí města, neproběhlo žádné vysvětlování historie ani popis, přesto na sobě nese známky, které o něm něco vypovídají a je pouze na čtenáři, aby si to v hlavě přebral a něco z toho vyvodil. Tato důvěra v inteligenci čtenáře se vlastně nesla napříč celou knihou a já ji neskutečně oceňuji... nenávidím v knihách vysvětlovací pasáže.
Neustále jsem musela přemýšlet, nakolik je Ketterdam inspirován Amsterdamem (ulice, jména, jazyk, kanály, domky, nábřeží atd atd), hrozně mě bavilo ho v tom hledat.
Nakonec jenom musím říct, že jsem neskutečně vděčná autorce, že si dala se svým dílem takovou práci, že věřila svým čtenářům, že umí číst mezi řádky a nepotřebují polopatický výklad. Že poeticky a bez patosu sdílela pocity postav a obohatila mě o spoustu krásného. Knížky mám doma a pokaždé, když na ně kouknu, svrbí mě ruka a mám potřebu číst znovu a ještě dál.
Recenze
Spoiler
Opravdu se mi libili ty romantické chvilky v příběhu - Inej a Kaz, moc jsem přál Kazovi, aby se od minulosti odprostil, i když to pro něj není lehké - možná ve čtvrtý díle už bude úplně bez rukavic :-) - Matthias a Nina... u nich jsem opravdu zasmál, bylo to krásné hašteření - Jesper a Wylan... u nic jsem si opravdu přál, aby byli spolu. Bylo krásný pozorovat jak se Wylan červená nad Jesperovími lichotivými naražkami. V knize už byl i příběh o Wylanovi, který v prvním dílu z pochopitelných důvodů nebyl úplný. Celkově mi přišlo, že v knize bylo víc prostoru všem pěti Krkavcům než Kazovi... neříkám že to bylo špatně, prostě mi to jen přišlo... trochu mě mrzí, že těch pět, když počítám i Matthiase( mohli to mít vymyšleno dřív ) ... neudělali něco pro Kaze- nějaké hezké gesto, těžko říct jak by to přijal nebo nepřijal...všichni - kdo četl - víme jaký je... Prostě mi přišlo líto, že se takhle o všechny postaral-zvlášť o Inej a Wylana - a pro něj nikdo nic neudělal...Ano on si všechno zařídí sám, to bezpochyby, ale i tak ... je to takovej Taťka Kaz :-)
Matthiase a obzvlášť Niny mi byli opravdu moc líto, že to takhle dopadlo... Žádný slzy, žádnej funus... tím to bych tu svojí recenzi ukončil, už tak jsem to přehnal, než jsem vůbec chtěl ... Peace :-* schovat popis
Spoiler
Opravdu se mi libili ty romantické chvilky v příběhu - Inej a Kaz, moc jsem přál Kazovi, aby se od minulosti odprostil, i když to pro něj není lehké - možná ve čtvrtý díle už bude úplně bez rukavic :-) - Matthias a Nina... u nich jsem opravdu zasmál, bylo to krásné hašteření - Jesper a Wylan... u nic jsem si opravdu přál, aby byli spolu. Bylo krásný pozorovat jak se Wylan červená nad Jesperovími lichotivými naražkami. V knize už byl i příběh o Wylanovi, který v prvním dílu z pochopitelných důvodů nebyl úplný. Celkově mi přišlo, že v knize bylo víc prostoru všem pěti Krkavcům než Kazovi... neříkám že to bylo špatně, prostě mi to jen přišlo... trochu mě mrzí, že těch pět, když počítám i Matthiase( mohli to mít vymyšleno dřív ) ... neudělali něco pro Kaze- nějaké hezké gesto, těžko říct jak by to přijal nebo nepřijal...všichni - kdo četl - víme jaký je... Prostě mi přišlo líto, že se takhle o všechny postaral-zvlášť o Inej a Wylana - a pro něj nikdo nic neudělal...Ano on si všechno zařídí sám, to bezpochyby, ale i tak ... je to takovej Taťka Kaz :-)
Matthiase a obzvlášť Niny mi byli opravdu moc líto, že to takhle dopadlo... Žádný slzy, žádnej funus... tím to bych tu svojí recenzi ukončil, už tak jsem to přehnal, než jsem vůbec chtěl ... Peace :-*
Podtrženo, sečteno - jsem nadšená, že jsem zase našla skvělou fantasy knihu, které jsem před "trojúhelnikovými klišé" měl hodně ráda, a zase jich mám par vyhlédnutých, abych jim dala šanci.
SPOILER (trochu). Konec opět naprosto skvělý, i když trochu (možná dost) smutný. Jsem rád, že vše zůstává otevřené.
PS: ,,Žádný slzy,
žádný funus."
Jsem ráda, že autorka příběh uzavřela a zbytečně ho nenatahovala za cenu snížení kvality, ale pokud by někdy v budoucnu napsala další o příběh o Šesti vranách, s chutí si ho přečtu.
Tato série má téměř vše, co bych si kdy mohl přát: složitě propracovaný fantasy svět s dobře zakulacenými a různorodými postavami, složité romantické a platonické vztahy, sociální komentáře o lidskosti a společnosti a smysluplná poselství o lásce, rodině a morálce, to vše v krásně napsané a poutavé zápletce.
O obálce se snad ani nemusím zmiňovat, osobně mi přišla propracovanější, než u prvního dílu, ale na druhou stranu...V jednoduchosti je krása a 1. díl to jenom potvrzuje, nejenom obálkou.
Jediné, co se mi moc nelíbilo, byla romantická strana příběhu, myslela jsem, že zde má jít o něco trochu jiného než o Love story, ale budiž, bylo to snesitelné a místy až roztomilé, jak se určité dvojce škádlily (nebo naopak byli nesmělý na sebe jen promluvit) a Vy si uvědomily, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí...
Jinak byla kniha rozhodně povedená a pořídila bych jakékoli věkové kategorii.
Doporučuji :D
Na začátku jsem se obávala, že mě nebude bavit klasické střídání postav, protože Wylan mě třeba v první knize moc neoslovil. Ale autorka umí každé postavě vdechnout něco, kvůli čemu na nich čtenáři záleží. S každou novou kapitolou jsem je milovala víc a víc, navzdory tomu, že je to vesměs verbež. Nejradši jsem měla dvojici Kaz a Inej, ani ne tak pro nějaká očekávání romantiky, to vůbec, ale ten jejich vzájemný klid a důvěra, letmé dotyky a zdánlivě nepřekonatelná traumata. Zvládla bych číst celou sérii jenom o tom, jak spolu něco podnikají. Ovšem přilnula jsem i k ostatním postavám, nebyly vedlejší, na jejich osudech mi záleželo a já se o ně bála.
Hodně z Vás tady naráží na jejich věk, že jsou moc mladí na to, aby prožili tohle všechno a s takovým klidem. Souhlasím, že jejich chování bylo příjemně nepubertální. Ovšem nikdo z nich není vyloženě zázračný, abych si říkala "jo, tak to je hrozná blbost". Kaz se prostě řídí jediným pravidlem, které ho ulice naučila, je vychcánek a neskutečně houževnatý. Inej měla celoživotní průpravu, jak lozit ve výškách, to samé Jasper, Wylan, Mathias i Nina. Žádný z nich neuměl nic víc, než je život předtím a život ve městě naučil. (ovšem nepopírám, že se chovají na svůj věk příjemně vyspěle)
Zápletka byla méně přehledná než u prvního dílu, kdy bylo jasné, o co se pokusí, jenom bylo překvapení jak, tady jsem do poslední chvíle nevěděla, co je vlastně cílem, ovšem vůbec mě to nerušilo, vychutnávala jsem si každý zvrat. Na první přečtení jsem nenašla v ději díry ani slepá místa.
Hrozně mě fascinuje i prostředí města, neproběhlo žádné vysvětlování historie ani popis, přesto na sobě nese známky, které o něm něco vypovídají a je pouze na čtenáři, aby si to v hlavě přebral a něco z toho vyvodil. Tato důvěra v inteligenci čtenáře se vlastně nesla napříč celou knihou a já ji neskutečně oceňuji... nenávidím v knihách vysvětlovací pasáže.
Neustále jsem musela přemýšlet, nakolik je Ketterdam inspirován Amsterdamem (ulice, jména, jazyk, kanály, domky, nábřeží atd atd), hrozně mě bavilo ho v tom hledat.
Nakonec jenom musím říct, že jsem neskutečně vděčná autorce, že si dala se svým dílem takovou práci, že věřila svým čtenářům, že umí číst mezi řádky a nepotřebují polopatický výklad. Že poeticky a bez patosu sdílela pocity postav a obohatila mě o spoustu krásného. Knížky mám doma a pokaždé, když na ně kouknu, svrbí mě ruka a mám potřebu číst znovu a ještě dál.
Také jsem ocenila konečně nějaké romantické chvilky mezi Kazem a Inej, u kterých jsem si naprosto zamilovala, jakým stylem byly napsané. Nespěchalo se na ně, díky jejich fobiím a psychickým blokům, které si odnesli z minulosti.
Teda určitě jo
Tento díl se mi líbil asi mnohem více než ten první a moc doporučuji.
Četlo se to rychle
Bylo to zajímavé
A proste skvele
Určitě dejte sérii šanci a přečtěte si to protože to opravdu stojí za zo
Mám rada Kaze a Inej (to jsou moje nejoblíbenější postavy v knize ) a mega moc jim fandím aby byli konečně spoluuuuuu.
Je to super proste si to přečtěte xxx
Prohnilé město je parádní jízda, která vás sveze na vlně plné akce, horečného plánování a nečekaných zvratů, které doprovázely celý příběh a při nichž mi někdy spadla brada úžasem a nepochopením, jak to autorka mohla vymyslet a nezamotat se do příběhu.
Hlavní charaktery postav byly pěkně vykresleny, díky náhledům do jejich minulosti, jsme se mohli o nich dozvědět více a utvořit si k nim pouto, se kterým budete s hrdiny čelit dobrodružství, až do úplného konce knihy. Závěr knihy se mi moc líbí už jenom proto, že je odlišný od typických adultovek.
Moc oceňuji i mapy jak světa, tak hlavního města s popisky, takže jsem se v příběhu i lépe orientovala.
Prohnilé město patří spolu s prvním dílem k tomu nejlepšímu, co young adult fantasy nabízí. Pokud stále váháte, vůbec nečekejte a jděte do toho.
Na knize nemám co vytknou stejně jako u jejího prvního dílu.
Máme znovu možnost pozorovat příběh všech šesti hrdinu a opět je jejich příběh plný akce napětí a zvratu které vám dokážou vyrazit dech.
Vždy kdy jsem si myslela že vím kam knížka miří a co bude následovat mě autorka překvapila a někdy i srazila do kolen . A ta romantická linka se mi velmi líbila stejně jako když se postavy střídají vyprávění příběhu . Kniha Prohnilé město je úžasná kniha na kterou nedám dopustit a je to prostě must have .
+ Můj nejoblíbenější citát - "Znovu byl na ledové pláni a v dálce slyšel vytí vlků. Tentokrát věděl, že ho vítají doma. "KONEC SPOILERU. Šest vran se mi líbilo více, přesto Leigh Bardugo celým svým srdcem děkuji za napsání jednoho z nejlepších příběhů co jsem kdy četla. "Žádný slzy, žádnej funus."
V první knize jsem měla ráda jen pár postav, a při čtení druhého dílu jsem si zamilovala úplně všechny (kteří četly určitě ví)
této knize musí dostat na sto procent pět hvězd.
Kniha předčila veškerá má očekávání. Stránky mi ubíhali před očima, nestačila jsem to ani dostatečně vstřebávat jak to bylo dokonalé. Moc doporučuji, Leigh Bardugo je skvělá autorka a pokaždé dokáže překvapit. Nejlepší na knize je, jak je každá kapitola psaná někým jiným. Děj máme tak ze všech úhlů a lépe jsem se orientovala.
V jedné chvíli přišla tak nečekaná scéna, že jsem si tu větu musela přečíst alespoň pětkrát, abych se ujistila, že se to opravdu stalo. Do poslední chvíle jsem myslela, že se to nestane. A ono se to stalo. Do teď se s tím nemůžu srovnat. Rozhodně jedna z TOP knížek
Dějově je tato kniha mnohem zajímavější, je tu více intrik a zvratů. Nenudíte se snad od první strany.
Postavy jsou stejně tak skvělé, vryjí se vám pod kůži a budete s nimi všechno prožívat. Každý z nich má neotřelý a prohnilý charakter, do kterého se ale naprosto zamilujete.
Já teda měla s knihou zezačátku problém, že jsem se nemohla začíst. Bylo to super, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Takhle jsem to četla dva měsíce, třeba 20 stran za týden. Poté jsem si dala čtecí maraton, pořádně se začetla a nemohla se odtrhnout. Leigh Bardugo umí vážně skvěle psát a má smysl pro reálnost, takže nic z toho není nějaké moc přeslazené a nebo typicky "young-adultovské." Prostě dokážete si vše skvěle představit a vlastně by to mohlo takhle existovat.
Romantika tu nemá takový prostor a i když jsem romantička, u téhle knihy mi to vlastně ani nevadilo.
Co se týče konce - jsem spokojená. Na jednu stranu bych klidně napsala další díly a pár věcí změnila, na druhou stranu je to moc hezky zakončené a my si můžeme nějaké věci domyslet.
MILUJU. Opět jsem se hluboce ponořila do děje plný zvratů, napínavosti, a přesto, že romantické linie ve fantasy scénách moc nemusím, tady mi to ani tak nevadilo, sice možná proto, že jich nebylo tolik, ale rozhodně mi to stačilo. Otevřený konec je jenom dalším znamením, že tomuto světu ještě zdaleka není konec.
Všem vřele doporučuji, nebudete litovat
Pokaždé, když si myslím, že Leigh Bardugo už nic lepšího nevymyslí, přijde s něčím novým a lepším. Líbilo se mi, jak jsme strávili tolik času v myšlenkách našich hlavních hrdinů. Také jsem velice ocenila ten humor a sarkasmus, který doprovází celou tuto knihu. Doporučuji:)
Druhý díl byl stejně dobrý jako ten první. Možná i lepší. Líbilo se mi, jak jsme mohli nahlídnout do života našich postav, a přesto o nich stále nevědět vše. Konec byl opět prostě něco. Leigh je mou oblíbenou autorkou a moc se těším na její další knihy.
Přesto, že je příběh originální i čtivý, není to ta hlavní věc, kterou mám na celé sérii nejraději. Jsou to samotné postavy. Leigh Bardugo předvedla opravdu brilantní práci, co se propracovanosti postav týče. Každá má svůj příběh, každá něco znamená, každá z nich na vás působí jako opravdový člověk z masa a kostí.
Mám ráda střídání pohledů v kapitolách, stejně jako humor, který se občas nechá slyšet.
Přeze všechnu chválu ale musím vyřknout jednu věc, a tou je formát knihy. Přestože je kniha úplně úžasně graficky zpracovaná, její velikost a písmena natěsnána od začátku do konce, ze shora dolů, jsou podle mě nepraktická a hůře se to čte, minimálně mě tedy ano.
Další, co v negativním slova smyslu zmíním je pro mě náročnost (komplikovanost) knihy. Není to vyloženě výtka, protože každý to má jinak, já se ale bohužel občas ztrácela ve jménech a děj jsem chvilkami taky nechytala, ale to, že je příběh složitý vůbec neznamená, že je to špatně.
Šest psanců dokázalo nemožné. Jak u mě v mysli, tak na papíře. Od autorky jsem grišu moc ráda neměla, protože mi ta série vůbec nesedla, ale tahle série má něco, co griša nikdy mít nebude. Bylo to napsané čtivě, poutavě, stránky ubíhali. Taky jsem moc ráda, že to autorka moc neprodlužovala a nechala ze série duologii, místo toho, aby druhý díl vycpávala.
Nemám prostě slova na to, abych popsala, jak je tahle kniha naprosto dokonalá. Jedna z nejlepších knih, které jsem si tento rok doposud přečetla a jedna z nejlepších knih v tomhle žánru. Tohle je prostě tak skvělé..
Miluji i první knihu, ale tahle je ještě skvostnější. Prohnilé město je perfektní pokračování, rozšiřování světa, další rozvíjení témat a postav.. Je to krása. Těším se, až si tuhle sérii přečtu zase znova...