Po přečtení celkem solidního osobního příběhu Harleen Quinzelové, který mapoval její dráhu v době kdy se seznámila s Jokerem, jsem si tak nějak uvědomil, že komiksy od DC vlastně vůbec nečtu. No a chtěl jsem udělat trochu změnu. Jenže Harley a Znovuzrození hrdinů asi nebyl ten správný krok. V tomto příběhu jsem zjistil, že DC se tak nějak upjalo na nádrže s chemikáliema a nechaj do ní spadnout nebo vhodit hned několik svých „hrdinů“. Navíc vlastně z Harley udělaj lesbu a celej ten její osobní příběh mi začal připadat jako vycucaný z prstu, jen aby uspokojil současný trend a směr. Nejhorší je její mluva.
Tak že, zatím, co mě to obsahově moc nenadchlo, rozhodl jsem se celou sérii, zatím pěti knih, přečíst a uvést se tak to světa DC, protože v tomto svazku se mi strašně líbil styl kresby a barvy. A jak jsem již jednou někde napsal, základem komiksu jsou dvě věci: scénář a kresba. A když vás alespoň jedno z toho zaujme, není důvod knihu zavřít a nedočíst. Tak že u příběhu „Umřít s úsměvem“ jsem, díky kresbě zatím zůstal. Samozřejmě asi bude hodně záležet na tom, jak se bude vyvíjet celá ta příběhová linie. Zombie příběh v tomto svazku alespoň dodává krvavou lázeň.
No, a co dodat závěrem komentáře? Obsahově mi to připadá spíš smutný a některý situace až moc přehnaný. Ve své podstatě jsem se zasmál jen několikrát, ale spíše jsem nevěřícně kroutil hlavou a nechápal. Postavy jsou moc úchylný, než aby byly věrohodný. Záhadnou pro ně zůstala postava parodující marvelovského Deadpoola. Red Toole je důkaz toho, že DC neustále kopíruje cizí hrdiny a snaží se z nich udělat své. Harley Quin mě prostě nepřesvědčila, a jako celek se mi to, krom kresby, vůbec nelíbilo. Jen jsem zvědav, co na nás tvůrci připravili v další knize. schovat popis