Šestá kniha po pochmurné čtvrté a páté nečekaně odráží úplně první - stejnou magickou, domáckou atmosféru Bradavic, jako na začátku pohádky. A také se světem Tolkiena. Stejný pocit bezpečí, pokud Gandalf = Brumbál vedle Froda = Harry. Ve skutečnosti je to pro mě kniha o Brumbálovi. Nakonec Harry dospěl do té míry, že jeho výcvik zahájil sám velký čaroděj. A jejich cesty do víru paměti jsou jasným příkladem literární magie, když příběhy nezkazí knihu, nepřerušují akci, naopak chtějí víc. Ačkoli ve 100% případů vložili jiní autoři fragmenty / povídky rozzuřené, zkažené atd.
Harry Potter a princ dvojí krve, nebo německy Harry Potter und der Halbblutprinz je moje nejoblíbejěší kniha. Harry Potter se otiž konečně dostává do dění a Brumbál ho začíná něco málo se Severuse Snapem učit. Hlavně už ho Brumbála přestane brát jako malého kluka, což je fakt dobrý, protože podle toho co má Harry za sebou by si to opravdu zasloužil. Jediný co mě vadí, je skutečnost, že Albus Brumbál neuří Harryho vůbec žádná kouzla. No co se dá dělat.
Recenze