Přistihla jsem se na zábavném pocitu: pokud v prvním svazku byla magie, namáčení světa kolem nás, do kterého jsme se s hrdiny měli štěstí, pak se ve druhé knize ukázalo být více hmotným, nebo tak něco. Stala se do jisté míry reálnější, přístupnější, ale neztratila své kouzlo, jedna iota. Naivita a kontrast v jednání postav a jejich hodnocení toho, co se děje, nikam nezmizela, ale překvapivě vůbec nezkazí dojem. Ale jaký úžasný dům mají Weasleyovi! Miluji, jak úhledně Rowlingová vnáší do zápletky stále více temných prvků.
Recenze