Pokud už jste, podobně jako já, přejedení (či se přímo blížíte předávkování) fantasy literaturou, kde na každé stránce cinká kov čepelí, či létají vysokoteplotní ohnivé koule, již dále nezoufejte, protože jste právě natrefili na příběh mladíka, který něco šeredně pohnojil a teď cestuje mořem ostrovem, jen aby všechno vrátil zpět do starých kolejí. Tím nenaznačuji, že v knize není vůbec žádná akce, jen že je jí tam tak poskrovnu, že se ani nevyplatí ji zmiňovat, ale to je z mého pohledu jen a jen dobře, protože paní spisovatelka umí vtáhnout a čtenáře nepustit i bez toho, aby nechala své postavy neustále mlátit temnotu hlava nehlava.
Zdánlivě klasická tolkienovsko-williamsovská fantasy se všemi běžnými motivy, které od takové literatury čekáte: kouzla, draci, mýty zaznamenané v písních, hlavní hrdina putující pro čtenáře neznámým magickým světem... To, v čem se Ursula K. Le Guin vymyká z průměru, je důraz na psychologii hlavní postavy. Na motiv pýchy, z které povstává zlo, viny a vlastní temnoty. Na plný počet bodů ale za mě tomu pořád ještě něco chybí.
Jako námět bych řekl, že to bylo velice dobré a propracované, ale odrazovala mě dost obálka této k nihy, pokud bych napsal něco takového s tak propracovaným samotným příběhem, rozhodně bych si tedy dával záležet na propracovanosti obálky, kdybych nenahlédl dovnitř a do nitra této knihy, tak bych si ji asi ani nepořídil a nepřečetl. Po přečtení mi zůstával rozum stát, zde opravdu platilo pravidlo ,,nesuď knihu podle obalu,,
Recenze