Moje nejoblíbenější knížka s touto tématikou, co jsem zatím četla. Ruta Sepetys píše velice čtivě a ačkoliv jsou její knihy fikcí, jde o hodnotné příběhy. Tato kniha by se mohla stát literární klasikou. Děj je to natolik propletený skutečnými událostmi, smutnými momenty skutečných lidí i lidskými city.
Často myslíme na historii jako něco, o čem se učíme ve škole. Čas, který již není, o kterém nám vyprávějí babičky a dědečkové. Hůře si ale představujeme reálné lidské bytosti jako jsme my sami, které musely projít tolika utrpením, že si to my, generace vyrůstající převážně v komfortu, těžko uvědomujeme. Máme svobodu projevu, přístup k věcem z celého světa a mnoho dalších cenných pokladů, které nám přijdou velké, když se zamyslíme, ale velmi často zapomínáme na ty další, ty, s nimiž se setkáváme každý den. Rodina, přátelé, domácí mazlíčci, škola, práce, teplá postel. Proč tak často zapomínáme, že to, čím se každý den obklopujeme, je velice křehké? Jakou jistotu člověk má, že mu to všechno vydrží?

Vím, řeknete si, sentimentální, přesně tak to totiž cítím :).
(Četla jsem skoro před rokem) schovat popis