V této epizodě si stále více uvědomuji, jak moc se zážitek z knihy mění v dětství a dospělosti. Jako dítě a později v dospívání mi připadala tato část nejnudnější z celého cyklu. Příběh se mi teď nezdal ani zdaleka horší než předchozí knihy. Byl jsem ohromen tím, jak dobře byl autor schopen sdělit změny související s věkem hrdiny. Harry se stal teenagerem a začal se na některé věci dívat úplně jinak. Čas od času se unese a začne být patrný adolescentní maximalismus. To, jak vypadli s Ronem na samém začátku školního roku, je toho ukázkovým příkladem. Ale s tím vším se Harrymu podařilo udržet v sobě ty nejlepší lidské vlastnosti.
„Ohnivý pohár“ pro mě rozděluje ságu o Harrym Potterovi na dvě části: v prvních třech knihách dominuje pohádka, zábava, magie a zázraky, navzdory všem těžkostem a nebezpečím je to stále dětské čtení. Čtvrtá kniha zavírá tyto dveře a otevírá další: do temnoty, bolesti a války. To vše je samozřejmě přehánění a můj osobní pocit. Právě z výše popsaných důvodů, když se chystám „znovu přečíst“ nebo „revidovat“ Harryho Pottera, vše končí „Vězněm z Azkabanu“ - nechci tu pohádku a ten zázrak, k němuž jsem, opustit bývalo.
Recenze