Na první pohled by se mohlo zdát, že o životě českého knížete Václava víme ze školních hodin dějepisu všechno, a je jisté, že nikoho ze čtenářů nepřekvapí bratrovražda na konci této knihy. Václavův krátký život předčasně ukončila zrada. Co však této zradě, vrcholící vraždou mladého panovníka, předcházelo? Vždyť smrt z rukou vraha přijala již Václavova babička, česká kněžna Ludmila... Jednalo se tedy o jakousi rodinnou úchylku? Bílá místa v historii (vždyť my ani nevíme, jak se jmenovala Václavova manželka!) dávají autorce netušený prostor k fabulaci. Zuzana Koubková před námi rozprostírá barvitou fresku; ukazuje nám Václava jako chlapce, obklopuje jej přáteli i odpůrci, představuje nám jej jako mladého muže, který touží po lásce i dobrodružství, ale osud mu připraví zvláštní poslání, musí tedy světu ukazovat vážnou tvář... Je laskavý, spravedlivý, důvěřivý, a tyto vlastnosti jej nakonec přivedou do záhuby. Ačkoli děj románu je neodvratně dán, spisovatelka jako by na stránkách této knihy Václavovi vrátila na chvíli život. Rozprostřela okolo něj celou síť postav a historických událostí, kultivovaně, se znalostí věci, domyslela dávno zapomenuté příběhy. Čtivě napsaná kniha čtenáře upoutá; ukáže mu dávno ztracený svět, zemi našich předků v době, kdy byla divoká a nespoutaná.