„Byl znechucený sám sebou kvůli tomu, že si dovolil cítit záchvěv naděje na místě, kde naděje neměla co pohledávat.“
Růže bílá, černý les, první kniha, kterou jsem od autora četla, se mi líbila, ale nebyla pro mne úplně „topovou“. Ovšem Najdi Rebeccu, to ji jiná liga! Mnohem lepší. Mnohem dojemnější, mnohem opravdovější. Už od první kapitoly si mne autor získal a já věděla, že tento příběh mne chytne za srdce, což se stalo.
Christopher je sice německé národnosti, ale se svým otcem a sestrou, se po smrti maminky odstěhují na ostrov Jersey, kde nejdříve působí jako „paraziti“, protože jsou přistěhovalci a obyvatelé mají stále na paměti to, co se dělo za první světové války.
Ale postupem času, svou upřímností a pokorou, si celá rodina získá přátele.
Jednoho dne Christopher ale získá něco víc, než jen kamarádku. Pozná Rebeccu, která mu už v šesti letech učaruje tak, že láska trvá až do dospělosti.
Jenže přichází druhá světová válka a jelikož je Rebecca Židovka, je nucena odejít nejen z ostrova, ale také je odvedena do koncentračního táboru – ovšem to Christopher neví, je rozhodnutý ji najít a zachránit. Proto vstoupí do služeb Hitlera jako příslušník SS a nepracuje nikde jinde, než v samotném táboře Auswitzu, jenže Rebecca tam není… A tak zkouší všemožné páky, aby o ní něco zjistil a taky zjistí, jenže to, co mu je řečeno, není to, co si celý život přál…
Autorovi se v knize Najdi Rebeccu povedly naprosto dokonale charaktery postav. Od zarputilého, drsného a nepříjemného otce Rebeccy, kontrast k otci Christophera, který byl milý, laskavý a chápavý, až třeba po Schultze, který pracoval v Auswitzu v krematoriu.
Všechny postavy, na které narazíte, vám určitým způsobem zahrají na nervy nebo na city. Každý má co říct, a ten, komu autor dal prostor, aby se nějak projevil, vás jen utvrdí v tom, že není „hluchou, vyplňující“ postavou, ale někým, díky kterému se příběh odvíjí přesně tam, kam má.
„Samozřejmě ses změnila. Všichni jsme se změnili – a změnili by se, i kdyby ty tábory neexistovaly. Nemůžeš žít, když se snažíš svůj život brzdit. Nemůžeš se jen tak jednoduše veškeré lásky vzdát.“
Navíc se musí autorovi nechat, že dokázal psát o všech hrůzách koncentračních táborů věcně, přímo, bez kudrlinek a zbytečných popisů, které by mohly být příliš.
Pokud někoho někdo zastřelil, bylo to bez zbytečných scén a hotovo. Možná teď tato věta působila drsně, ale nemyslete si, nejednou jsem musela knihu odložit a stejně to vydýchat, například když našel eSeSák malého kluka ve vytříděných oblecích nebo když našli Anku. Tohle byly dějové scény, které mne děsily, naštěstí jich tam není mnoho a spíše jsem se jako čtenář dozvídala o tom, jak fungovalo účetnictví a takzvaná Kanada, o které jsem sice už slyšela, ale mám zase pár dalších údajů.
Najdi Rebeccu je příběhem, který mne opravdu bavil. Vím, že v těchto dnech a týdnech je téma koncentračních táborů „in“, všichni to čtou, skoro všichni tyto knihy vydávají a proto je složité najít v tom množství ty, které opravdu stojí za to.
A právě z toho důvodu bych vám ráda napsala, že tento příběh patří mezi ty, které ráda doporučím, protože v sobě neukrývá jen tu nesmyslnost a zrůdnost v podobě koncentračních táborů a Hitlerových poskoků, ale také velkou naději, lásku a pochopení.
Líbilo se mi, jak autor spojil dohromady krásu i zlo, jak vyváženě napsal tento příběh, jak dokázal chytnout za srdce a někdy jej teda i zmáčknout, abych se nevznášela jen na „růžovém obláčku“.
Pokud vyhledáváte tento žánr, tak si myslím, že by vám kniha Najdi Rebeccu neměla uniknout a měli byste ji věnovat chvíli vašeho času. Ač se vám nebude číst nejlíp, stejně si to „užijete“ a zjistíte, že ne všichni, kteří se tváří zle, jsou zlí. I když většina se tak tváří a je i zlá. Najdou se výjimky. Nebo spíše sem tam nějaká výjimka…
Recenze
Růže bílá, černý les, první kniha, kterou jsem od autora četla, se mi líbila, ale nebyla pro mne úplně „topovou“. Ovšem Najdi Rebeccu, to ji jiná liga! Mnohem lepší. Mnohem dojemnější, mnohem opravdovější. Už od první kapitoly si mne autor získal a já věděla, že tento příběh mne chytne za srdce, což se stalo.
Christopher je sice německé národnosti, ale se svým otcem a sestrou, se po smrti maminky odstěhují na ostrov Jersey, kde nejdříve působí jako „paraziti“, protože jsou přistěhovalci a obyvatelé mají stále na paměti to, co se dělo za první světové války.
Ale postupem času, svou upřímností a pokorou, si celá rodina získá přátele.
Jednoho dne Christopher ale získá něco víc, než jen kamarádku. Pozná Rebeccu, která mu už v šesti letech učaruje tak, že láska trvá až do dospělosti.
Jenže přichází druhá světová válka a jelikož je Rebecca Židovka, je nucena odejít nejen z ostrova, ale také je odvedena do koncentračního táboru – ovšem to Christopher neví, je rozhodnutý ji najít a zachránit. Proto vstoupí do služeb Hitlera jako příslušník SS a nepracuje nikde jinde, než v samotném táboře Auswitzu, jenže Rebecca tam není… A tak zkouší všemožné páky, aby o ní něco zjistil a taky zjistí, jenže to, co mu je řečeno, není to, co si celý život přál…
Autorovi se v knize Najdi Rebeccu povedly naprosto dokonale charaktery postav. Od zarputilého, drsného a nepříjemného otce Rebeccy, kontrast k otci Christophera, který byl milý, laskavý a chápavý, až třeba po Schultze, který pracoval v Auswitzu v krematoriu.
Všechny postavy, na které narazíte, vám určitým způsobem zahrají na nervy nebo na city. Každý má co říct, a ten, komu autor dal prostor, aby se nějak projevil, vás jen utvrdí v tom, že není „hluchou, vyplňující“ postavou, ale někým, díky kterému se příběh odvíjí přesně tam, kam má.
„Samozřejmě ses změnila. Všichni jsme se změnili – a změnili by se, i kdyby ty tábory neexistovaly. Nemůžeš žít, když se snažíš svůj život brzdit. Nemůžeš se jen tak jednoduše veškeré lásky vzdát.“
Navíc se musí autorovi nechat, že dokázal psát o všech hrůzách koncentračních táborů věcně, přímo, bez kudrlinek a zbytečných popisů, které by mohly být příliš.
Pokud někoho někdo zastřelil, bylo to bez zbytečných scén a hotovo. Možná teď tato věta působila drsně, ale nemyslete si, nejednou jsem musela knihu odložit a stejně to vydýchat, například když našel eSeSák malého kluka ve vytříděných oblecích nebo když našli Anku. Tohle byly dějové scény, které mne děsily, naštěstí jich tam není mnoho a spíše jsem se jako čtenář dozvídala o tom, jak fungovalo účetnictví a takzvaná Kanada, o které jsem sice už slyšela, ale mám zase pár dalších údajů.
Najdi Rebeccu je příběhem, který mne opravdu bavil. Vím, že v těchto dnech a týdnech je téma koncentračních táborů „in“, všichni to čtou, skoro všichni tyto knihy vydávají a proto je složité najít v tom množství ty, které opravdu stojí za to.
A právě z toho důvodu bych vám ráda napsala, že tento příběh patří mezi ty, které ráda doporučím, protože v sobě neukrývá jen tu nesmyslnost a zrůdnost v podobě koncentračních táborů a Hitlerových poskoků, ale také velkou naději, lásku a pochopení.
Líbilo se mi, jak autor spojil dohromady krásu i zlo, jak vyváženě napsal tento příběh, jak dokázal chytnout za srdce a někdy jej teda i zmáčknout, abych se nevznášela jen na „růžovém obláčku“.
Pokud vyhledáváte tento žánr, tak si myslím, že by vám kniha Najdi Rebeccu neměla uniknout a měli byste ji věnovat chvíli vašeho času. Ač se vám nebude číst nejlíp, stejně si to „užijete“ a zjistíte, že ne všichni, kteří se tváří zle, jsou zlí. I když většina se tak tváří a je i zlá. Najdou se výjimky. Nebo spíše sem tam nějaká výjimka…
Líbilo se mi,že se hlavní hrdina snažil v tom pekle najít naději a pomoci lidem,kteří v tom táboře byli jen proto,že jsou Židé.
Příčí se mi nacistická ideologie.
Hlavní hrdina věrně popisuje dění v táboře,máte pocit,jako by jste tam byli.
Kniha není tak drsná jako jiné knihy s touto tematikou,takže ji snesou i slabší žaludky.
Za mě DOPORUČUJI:)
Téma knihy je druhá světová válka a holocaust. Je to téma, které někteří číst nechtějí, ale přesto bych je povzbudila.
Je to téma neustále živé. Nynější generace už žije jiné životy, ale přesto by si měla uvědomit, že historie se může opakovat, což si nikdo z nás nepřeje. Knihu doporučuji.
Příběh se mi líbil, možná jen nevyvolal v mé mysli tolik emocí, kolik jsem očekávala. Jinak nelituji přečtení, byla to moc pěkná kniha.
Styl knihy jakýsi školácký, nevěrohodný, celé to působí tak nějak jako... Jako liquid - vlezlé a umělé.