Nemám ráda válečnou tématiku. Nemám ráda takto tlusté knihy, hlavně proto, že jsou hodně popisné, je tam málo dialogů a posun se děj plyne líně, jak u nás Haná.
Každopádně jsem nebyla schopná knihu odložit. Dialogů hodně. Popisů tak akorát. Ovšem téma obrovské. Líbí se mi propojení tří zdánlivě neskloubitelných postav. Taky bych řekla, že s tehdejší mapou Berlína a okolí si Jean dal práci.
V části, kdy jdou po herci mi přišlo, že se do toho trochu zamotal a nevěděl, kam dál a tak to dovedl do absurdna. Nic jsem nevynechala. Tři dny je mi špatně. Myslím, že je to reakce mozku i těla na to, co jsem četla. Ještě teď mi buší srdce.
Od strany 270 jsem začala tušit, kdo se to asi nakonec skrývá za maskou. Rozklíčování však přinese odpovědi a pokračuje to pak až do konce. Na posledních 150 stran si udělejte klid, čaj, něco sladkého a pak to odložte a den nic nečtěte.
Barvy knihy přímo dokonale korespondují s příběhem. Je v tom všechno. Papír je příjemný na dotek. Styl Jeana mi sedl, popisné pasáže jsem nepřeskakovala, přišlo mi to důležité. Jen u domu herce, u vily Miny, prostě v tomhle ohledu bych se spokojila s tím, že vešli prostě do domu.
Ale to, co je důležité je, že se mu podařilo vzbudit ve mě plno emocí. Od vzteku, přes nechápajícnost, strach, bušilo mi srdce jako splašený, fakt.

Nemám žádnej bodovací, hvězdičkovají nebo jinej systém. Prostě tohle si od 25.8. musíte koupit!

,,Mít hodně dětí je skutečný smysl života. Každá německá žena musí dát dítě Fuhrerovi. Plodnost je nejdůležitější slovo. schovat popis