O Belle jsem před čtením věděla jen to, co se píše na knize. Že pocházela z Norska, žila v Americe a byla to sériová vražedkyně. Už jen to, že tato žena skutečně na přelomu 19. a 20. století žila, pro mě bylo dostatečně velkým lákadlem si knihu přečíst.
Autorka píše tak čtivě a poutavě, že není problém se okamžitě začíst. I když je kniha docela velký a poctivý hardback, stránky utíkají rychle a je těžké se odtrhnout. S Bellou se seznamujeme ještě v její rodné zemi, v Norsku, kde nezažívá zrovna klidné a veselé dospívání, které tak nějak spoustu věcí odstartuje... až je najednou v Americe. A to teprve začíná ta pravá jízda!
Nechci prozrazovat nic víc, i když jde o reálnou osobu, o které si každý může zjistit vše ještě před čtením pouhým vyhledáním jejího jména na internetu. Autorka v knize proplétá fakta s fikcí a tak je možná lepší nejdřív přečíst knihu a pak pátrat, co byla pravda a co ne. Já jsem tento postup upřednostnila, ale záleží na každém.
To vše, co se v knize odehrává postupně graduje. To, co se zprvu zdá jako neškodná obrana slabé ženy, se kterou v jistých chvílích soucítíte a dáte ji za pravdu, se v další chvíli absolutně změní a otočí a vy nevíte co si o ní myslet. Autorka na konci zmiňuje, jak se o této vražedkyni vlastně dozvěděla a jak kniha vznikala.
Jsem z knihy nadšená a je mi jasné, že nastudovat si o Belle Gunnessové tolik informací a zjistit jaká byla, muselo zabrat spoustu času i přes to, že některé věci jsou v knize jinak a taky je vysvětleno proč tomu tak je, což velice oceňuju.
Příběh je psaný v první osobě, takže čtenář může o to více nahlédnout do uvažování a plánování takového sériového vraha. Několikrát jsem si během čtení říkala, že být mužem, nechtěla bych jí potkat. A taky už se na darované pomeranče budu dívat trochu jinak :D schovat popis