Za mě nejlepší byla povídka Poslední dech, muzeum s doslova posledními dechy. Z toho šel mráz po zádech, přitom nebyla strašidelná, ale ta atmosféra byla dokonalá, ponurá, přitom svým způsobem uklidňující. Za nejhorší považuji Otcovu masku, nepochopila jsem a ještě v ní byla erotika, která mě rušila.
Co povídka, to odlišná kvalita. Některé mě doslova nudily a přišly mi too much, z jiných jsem byla nadšená, ať už příběhem či zakončením.
Rozhodně se nejedná o hororovou sbírku, vyloženě hororových povídek je tu minimum, je to spíše taková kombinace hororu/thrilleru/fantasy a vlastně kdoví čeho ještě, takové fantasmagorie. Za sebe knihu dopuručím a to hlavně díky těm rafinovaným koncům, u kterých jsem ale občas měla chuť začít řvát, že chci rozuzlení.
Černý telefon mě samozřejmě nemohl minout, když právě běží v kinech stejnojmenný film (který se mi mimochodem relativně líbil, ačkoliv to nebyla úplná bomba). No a stejně jako většina diváků, i já byla zvědavá na další povídky z dílny pana autora. A po přečtení pravděpodobně půjdu proti davu, protože mě teda nějak knížka nezaujala, povídky, které mě zaujaly by se daly spočítat na prstech jedné ruky, zbytek mě svým pojetím úplně minul, přišlo mi to už moc bizarní.
Recenze
Co povídka, to odlišná kvalita. Některé mě doslova nudily a přišly mi too much, z jiných jsem byla nadšená, ať už příběhem či zakončením.
Rozhodně se nejedná o hororovou sbírku, vyloženě hororových povídek je tu minimum, je to spíše taková kombinace hororu/thrilleru/fantasy a vlastně kdoví čeho ještě, takové fantasmagorie. Za sebe knihu dopuručím a to hlavně díky těm rafinovaným koncům, u kterých jsem ale občas měla chuť začít řvát, že chci rozuzlení.