Celá kniha by se dala rozdělit do třech částí, kdy se každá zabývá něčím trošku jiným. Začátek se nese v zajímavém duchu, kdy při čtení cítíte, že se schyluje k něčemu velkému, co ještě nebude odtajněno, protože se budete točit kolem poznávání hlavní hrdinky, která je prezentována jako silná osobnost, která se, díky svému nelehkému dětství, dokáže postarat o celou rodinu.
Tato část příběhu se hlavně zabývá vztahy ve Feyreině rodině, takže se může zdát poněkud pomalejší.
Poté se příběh přesouvá do druhé části, která čtenáře zavede do vílího světa. Příběhu by celkově nevadilo, kdyby nám autorka zajímavým způsobem představila více z vílí kultury. Na čtenáře totiž čeká pouze jeden svátek, který nastíní, jak to u víl chodí, ale bohužel to je napsané takovou formou, že to spíš působí jako určitá výplň, která je v příběhu zasazená jenom proto, aby kniha měla požadovaný počet stránek. Bohužel takto působících míst se v příběhu vyskytuje více.
Co se týče nějaké větší akce, té se v této části moc nedočkáte, jelikož je zaměřená především na interakci mezi hlavními postavami a poznávání samotné kletby, která sužuje Jarní dvůr.
Škoda jen, že vztah mezi hlavními hrdiny působí dost uměle a chemie mezi nimi moc nefunguje. Některé scény vám sice vykouzlí připitomělý úsměv na rtech, ale stejně budete cítit, že tomu něco chybí, obzvláště při zjištění, že romantická linka příběhu začne jako cvaknutím vypínače, alespoň ze strany hlavní hrdinky.
Poslední část knihy je nejzajímavější, čtenáři se dočkají větší akce a díky lehce otevřenému konci, který autorka stvořila, budou příjemně navnaděni na další díl.
Celkově se Dvůr trnů a růží čte velmi dobře, i když je příběh zaměřen spíše na vztahy mezi postavami, než na nějakou pořádnou akci. Pár soubojů se sice čtenáři dočkají, ale není to primárním tahačem příběhu.
Od knihy ani nemůžete čekat nějaký složitý příběh s důmyslně promyšlenými zápletkami, ba právě naopak. Jelikož se jedná o re-telling Krásky a zvířete, je celá kniha velmi předvídatelná.
Ale i přes tyto drobné vady na kráse si příběh nejspíš užijete, protože má rozhodně čím zaujmout. Autorka má opravdu velkou fantasii, kterou projevuje při každém popisu jednotlivých víl a její styl je natolik čtivý, že vás chytne a nepustí, ani v těch nudnějších částech příběhu.
Recenze
Dvůr trnů a růží je knížka, která vás okamžitě chytne a vtáhne do děje. Massová dokázala vytvořit opravdu hodně povedený reeteling na Krásku a zvíře a obohatit to svými vlastními a originálními nápady, které se mi osobně vážně zamlouvají.
Ocitáme se ve světě, který je rozdělen na dvě části - jižní, kde žijí obyčejní lidé a severní, jež obývají nesmrtelné bytosti včetně mocných a krutých víl.
V knize se setkáváme s mladou lovkyní a hlavní hrdinkou Feyre, obyvatelkou jižní části země, která se musela naučit lovit a je nucena chodit do lesa pro potravu, aby její rodina mohla přežít. Matka umřela, otec se nestará a její dvě sestry jsou moc velké dámy na to, aby chodily v blátě. Takže je jasné, že to Feyre rozhodně nemá jednoduché. Z počátku se zdá hodně chladná a drsná, ale postupem času se dozvídáme, že pod tou ochranou slupkou se ukrývá lásky plné srdce a odhodlání pro svou rodinu udělat cokoliv.
Když je unesena mocným a nebezpečným zvířetem, který se později ukáže i ve své lidské podobě a představí se jako Tamlin, je nucena žít v jeho sídle. První dny jsou pro ni muka, ale postupem času si zvyká a jak už je asi zvykem, nenávist k vězniteli přeroste v lásku.
Feyre se dozvídá, že svět víl není v pořádku, než jak se zprvu zdálo, objevuje nová tajemství a záhady dosud neprozkoumaného života nesmrtelných bytostí a nejednou se dostává do nebezpečných, či do konce na ztrátě života hrozících situací.
Nebyla by to pořádná young-adultovka, kdyby se zde neobjevil nějaký milostný trojúhelník, náznaky se zde již rýsují, stačí si počkat, co si autorka připravila v druhém díle. I když jsem si Tamlina od první chvíle zamilovala, jakmile se na scéně objevil tajemný a sexy záporák, začala jsem fandit jemu. Mě zkrátka záporáci berou, no...
Díky kouzelným schopnostem víl mi často ke konci kniha připomínala Šepotání (A.G.Howard), záporný pohledný vílák Morfea a Tamlin zase Zacha.
Autorka se teda opravdu předvedla a napsala vážně skvělý, malinko erotický a hodně akční a tajemství plný román, který vás nadchne, pokud jste milovníkem fantasy.
Sarah J. Maas má neuvěřitelnou představivost a talent a to je na knize znát. Kniha je plná napětí a dobrodružství a umožní tak čtenáři prožívat vše naplno spolu s hlavní hrdinkou Feyre, která je nebojácná, jde si za svým a vytrvale bojuje až do posledního konce. V knize není nouze o emoce ani vtipné pasáže. Dalším plusem je barvitý popis světa, který autorka pro tento příběh vytvořila a myslím si, že každý kdo má rád fantasy nad tímhle bude žasnout. Moc doporučuji.
V téhle knize jsou dvě postavy, co mají nějaký charakter. Dvě. To není nejlepší. Hlavní záporčka asi ani neví, že má používat mozek. I když spousta postav zapomíná, že by měla použít mozek. Samí klišé, při kterých jsem protáčela oči. 300 stran se pomalu nic nedělo. Což je na 400 stránkovou knížku docela průšvih.
Každopádně, autorka píše tak, že Vám ani nepřijde, že čtete blbosti. Tak moc jí žeru. Takže, pokud jste četli Trůn a líbil se Vám, nevidím důvod proč se Dvorům vyhnout.
Kniha je na motiv krásky a zvířete, musím uznat, že dřív jsem byla k této knize skeptická, ale po prvních pár stránkách jsem se do knihy začetla a dočetla ji jedním dechem. Možná, že kniha začíná jako Kráska a zvíře, avšak tak rozhodně nekončí. Za sebe tuto knihu doporučuji každému milovníkovy fantasy.
Když jsem knihu začala číst, tak jsem předpokládala, že bude horší, než Skleněný trůn. Byl to však omyl.
Příběh je psaný na motivy krásky a zvířete- pohádka, kterou z celého srdce miluju. Možná právě proto jsem se do ni tolik zamilovala. Ještě více jsem si však oblíbila postavy, konkrétně Feyre a Rhysanda. Tato kniha mě příjemně překvapila a jestli máte rádi fantasy, ale tahle Vás prozatím minula, tak Vám ji určitě doporučuji.
➖ No ještě to úplně nejsou ty správné Dvory, to začne až s druhým dílem...blahopřeji těm, kteří nevědí takový jeden velký spoiler. :-)
Celkově: I když si hodně lidí myslí, že série se mohla bez tohoto dílu úplně obejít, pro mě je důležitý a rozhodně ne postradatelný!
Sarah J. Maas patří mezi moje nejoblíbenější autorky vůbec. To co jednou nepíše je vážně skvělé a to platí o Dvůr trnů a růží dvakrát!!! Mám ráda pohádku Kráska a zvíře, takže jsem si tuhle knihu prostě musel přečíst. Hlavní hrdinka Feyre je mi vážně sympatická. A máme tu i naše zvíře, Tamlina a jednoho krásného vladaře Nočního dvora. Tak uvidíme jak se to vyvine v dalším díle!!!
V knize se neustále něco děje. Postupně mi k srdci přirostli hlavní postavy. Je vidět, kdo tuhle knihu napsal. Tento styl psaní si nemůžu s nikým splést
Je to velmi napínavé a už dlouho jsem nečetla knihu, kde by finální boj trval skoro půlku knihy, což velmi oceňuji!!! :) Všemi deseti doporučuji
Anotace knihy nám prozradila, že jde o další zpracování krásky a zvířete, ale můžu vás ujistit, že je to jako kdyby se tím jen inspirovala, není to nachlup stejné, to ani omylem.
A teď pocity. Bože můj. Mě přišlo, jako bych celou dobu čekala jen na tuhle knihu. Nemohla jsem se ani pořádně nadechnout.
Kráska a zvíře je moje srdcovka, takže jsem si to musela přečíst, i když se mi obálka moc nezamlouvala. Taky se kniha všude propagovala, jak je skvělá. No, já jsem u prvního dílu a nemůžu říct nic jiného. Čtení je jedna báseň. Sice delší rozjezd, ale někde to základy mít musí, zvlášť, když se to takhle propracovalo. Díky této knize jsem se pustila i do skleněného trůnu, a dobře jsem udělala.
Tato část příběhu se hlavně zabývá vztahy ve Feyreině rodině, takže se může zdát poněkud pomalejší.
Poté se příběh přesouvá do druhé části, která čtenáře zavede do vílího světa. Příběhu by celkově nevadilo, kdyby nám autorka zajímavým způsobem představila více z vílí kultury. Na čtenáře totiž čeká pouze jeden svátek, který nastíní, jak to u víl chodí, ale bohužel to je napsané takovou formou, že to spíš působí jako určitá výplň, která je v příběhu zasazená jenom proto, aby kniha měla požadovaný počet stránek. Bohužel takto působících míst se v příběhu vyskytuje více.
Co se týče nějaké větší akce, té se v této části moc nedočkáte, jelikož je zaměřená především na interakci mezi hlavními postavami a poznávání samotné kletby, která sužuje Jarní dvůr.
Škoda jen, že vztah mezi hlavními hrdiny působí dost uměle a chemie mezi nimi moc nefunguje. Některé scény vám sice vykouzlí připitomělý úsměv na rtech, ale stejně budete cítit, že tomu něco chybí, obzvláště při zjištění, že romantická linka příběhu začne jako cvaknutím vypínače, alespoň ze strany hlavní hrdinky.
Poslední část knihy je nejzajímavější, čtenáři se dočkají větší akce a díky lehce otevřenému konci, který autorka stvořila, budou příjemně navnaděni na další díl.
Celkově se Dvůr trnů a růží čte velmi dobře, i když je příběh zaměřen spíše na vztahy mezi postavami, než na nějakou pořádnou akci. Pár soubojů se sice čtenáři dočkají, ale není to primárním tahačem příběhu.
Od knihy ani nemůžete čekat nějaký složitý příběh s důmyslně promyšlenými zápletkami, ba právě naopak. Jelikož se jedná o re-telling Krásky a zvířete, je celá kniha velmi předvídatelná.
Ale i přes tyto drobné vady na kráse si příběh nejspíš užijete, protože má rozhodně čím zaujmout. Autorka má opravdu velkou fantasii, kterou projevuje při každém popisu jednotlivých víl a její styl je natolik čtivý, že vás chytne a nepustí, ani v těch nudnějších částech příběhu.
Feyre žije ve světě, který je rozdělen zdí. A ona žije na lidské půdě jako jedna z nejchudších lidí. Feyre loví zvěř, aby měli co jíst, ale jednoho dne se jí podaří ulovit vlka, který nebyl obyčejný, nýbrž víla a tu přišla pomstít další. A jedná se o pána Jarního dvoru.
Autorka dokáže čtenáře přijmout, aby knihu četl v kuse bez ustání. Náviková kniha a to nemluvím o druhém dílu.