Kentauři, nekromanti, mantichory, enti, kyklopové, obři, draci, raskové, yetikové, mořské panny, golemové, skřeti, trollové, chiméry, nymfy, orkové, bazilišci, satyrové, sklepní slizáci, sovědové, saigy, murlogové, ogři, firlolgové, zlovlci, grimlochové, wyverni, akrové, gorgony, banshee, minotauři, daévy, vrci, druinové, sylfové a nakonec i mnohé další nestvůry, které autor splácal dohromady. Že to může působit zmatečně? No za nějakou dobu si čtenář prostě zvykne a uvědomí si, že už ho vlastně nemá co překvapit. Autor si půjčil některé motivy, zkomolil nějaká jména a celý svůj svět tak nějak zdvojnásobil a nafoukl.
Ale prostě mimo tento svět je zde hned několik důvodů, proč se do knihy pustit:
1) Postavy
Banda vysloužilých bojovníků, kteří si nejdou pro sprosté slovo daleko a protlouká se tak, jak jen po více méně úspěšné kariéře dokáže. Všichni do jednoho jsou to nesmírní sympaťáci a vůbec nevadí, že si jeden přes pupek na nohy skoro nevidí a další že pomalu ale jistě umírá na nevyléčitelnou nemoc. Život je pro ty, kdo se neposerou a v tomto duchu se tak nějak nesla celá kniha. Když to nejde, vždy se dá najít nějaká oklika.
2) Humor
Jedním z neodmyslitelných aspektů příběhu je beze sporu humor. A dost často se stává, že humor po nějaké době omrzí nebo je více méně nepatřičný. Zde ale ne, zde si drží úroveň od začátku až do konce. A že je někdy až moc vulgární? Popravdě zde se ten humor odvíjel v tak harmonickém stupni s dalšími aspekty knihy, že o nějaké nevhodnosti nemůže být ani řeč.
3) Poselství
I člověk, který má kariéru za sebou se může hezky vybarvit a dokázat, že zvládne ještě daleko víc, i když mu to prostě nikdo nežere. Na sklonku života si jeden často uvědomí, co je nejdůležitější, a že honit se celý život za něčím, co stejně vybledne, nemělo moc význam. Ale, že daleko významnější byly ty vazby, které se přitom formovaly. A tuto cestičku si autor hezky budoval skrz na skrz příběhem, a že do toho dokázal dostat neuvěřitelnou hromadu emocí. A nakonec, i když si čtenář představuje mnoho různých zakončení, stejně jej to tak jako tak semele.
Pokud ještě váháte s přečtením této knihy, možná vás utvrdí fakt, že je to jednohubka, od které se díky svižnému stylu psaní jednoduše neodtrhnete. Sága si mě dostala na svoji stranu hned, jak se sjednotila. A jsem zvědavá, jaké další eso si pro své čtenáře autor nachystal.
Recenze
Ale prostě mimo tento svět je zde hned několik důvodů, proč se do knihy pustit:
1) Postavy
Banda vysloužilých bojovníků, kteří si nejdou pro sprosté slovo daleko a protlouká se tak, jak jen po více méně úspěšné kariéře dokáže. Všichni do jednoho jsou to nesmírní sympaťáci a vůbec nevadí, že si jeden přes pupek na nohy skoro nevidí a další že pomalu ale jistě umírá na nevyléčitelnou nemoc. Život je pro ty, kdo se neposerou a v tomto duchu se tak nějak nesla celá kniha. Když to nejde, vždy se dá najít nějaká oklika.
2) Humor
Jedním z neodmyslitelných aspektů příběhu je beze sporu humor. A dost často se stává, že humor po nějaké době omrzí nebo je více méně nepatřičný. Zde ale ne, zde si drží úroveň od začátku až do konce. A že je někdy až moc vulgární? Popravdě zde se ten humor odvíjel v tak harmonickém stupni s dalšími aspekty knihy, že o nějaké nevhodnosti nemůže být ani řeč.
3) Poselství
I člověk, který má kariéru za sebou se může hezky vybarvit a dokázat, že zvládne ještě daleko víc, i když mu to prostě nikdo nežere. Na sklonku života si jeden často uvědomí, co je nejdůležitější, a že honit se celý život za něčím, co stejně vybledne, nemělo moc význam. Ale, že daleko významnější byly ty vazby, které se přitom formovaly. A tuto cestičku si autor hezky budoval skrz na skrz příběhem, a že do toho dokázal dostat neuvěřitelnou hromadu emocí. A nakonec, i když si čtenář představuje mnoho různých zakončení, stejně jej to tak jako tak semele.
Pokud ještě váháte s přečtením této knihy, možná vás utvrdí fakt, že je to jednohubka, od které se díky svižnému stylu psaní jednoduše neodtrhnete. Sága si mě dostala na svoji stranu hned, jak se sjednotila. A jsem zvědavá, jaké další eso si pro své čtenáře autor nachystal.
Právě to dodává knize šmrnc a vtip, je totiž fakt zábavné sledovat Claye a jeho přátele, jak se snaží vyrovnat s dobrodružstvími, na která už dlouho nejsou připravení. Navíc jsem si sedla s autorovým stylem humoru, takže mě čtení moc bavilo a už se těším, až se pustím do dalšího dílu.
Hm. Já bych snad dala i čtyři hvězdičky - první dvě třetiny mě opravdu bavily, ale pak jsem se i přes notnou dávku akce začala trochu nudit, dějová linka mi totiž přestala nabízet něco víc než jen šablonu problém-rychlé řešení-další problém-rychlé řešení. Bylo to takové jednotvárné pak už a asi bych ocenila i více než jeden úhel pohledu vypravěče, konkrétně občasný POV zachraňované dcery se vysloveně nabízel a podle mě by tomu dodal ohromnou šťávu.
Bohužel ale musím na rovinu říct, že to rozhodně není takové skvělé čtení. Kniha je příliš dlouhá a místy i nudná. Tak jak se v anotaci píše, tak se skupina starých a vysloužilých bojovníků vydává přes celou zemi, aby zachránili dceru jednoho z nich. Pokud čekáte, že rozuzlení tohoto problému se dočkáte brzy, tak vás patrně zklamu. To hlavní, na co po celou dobu čekáte, se odehrává během doslova posledních stránek.
Po celou dobu totiž budete sledovat znovuspojení této skupiny zvané Sága, což trvá skoro do půlky knihy. Pak se konečně vydávají na cestu. Autor se snažil celý příběh pojmout asi ve stylu Tolkiena, aneb vytvořil neskutečně dlouhé putování se spoustou překážek, které je nutno překonat. Navíc do toho zapředl i další prvky, aby mohl závěr lépe okořenit, ale asi nic, co by vás vyloženě překvapilo.
Hrdinové vůbec nepůsobí jako bývalá elitní jednotka známá v celém království, ale spíše jako nějaké slečinky přivedené z důchodu. Nejen, že jsou neskutečně emotivní, někteří mají neustále slzy v očích, ale neumí si poradit s nepřáteli, tak jak by člověk od nich čekal. A to nemluvím o jejich naivitě a důvěřivosti. Je pochopitelné, že se vrací po dlouhé době, ale přesto to není ono. Prostě historii těchto můžu autorovi zrovna věřit nebudete.
Co mi však asi nejvíc vadilo, bylo kombinování nejrůznějších bytostí, které obvykle autoři k sobě moc nemíchají. Najdete tu totiž mýtické stvůry z bájí jako kentaury, chiméry, ale i obry, kyklopy, trolly, skřítky, kdejakou vymyšlenou kříženu potvoru, ba co hůř, mluví se tu o magii, létajících strojích, elektřině, nemrtvých, chodících kostlivcích a tak dále. Jakoby si nestačilo vybrat nějaký okruh nestvůr. Autor si potřeboval 'vypůjčit' celou armádu hrůz. Což už na mě bylo docela silné kafe.
Kniha je prostě dlouhá a nedotažená (objevilo se tu mnoho náznaků nebo zmínek o dalších věcech, minulosti a podobně, ale nic, k čemu bychom se potom ještě více vraceli). Hrdinové nemají pořádně co nabídnout, natož aby působili podle dřívějších zásluh. A i když se to celé čte dobře, příběh působí jako vyprávění pro mladší ve stylu Percyho Jacksona říznutého klasickými fantasy. Takže nechápu to obrovské nadšení, protože jde na první pohled poznat, že jde o prvotinu, která by potřebovala menší úpravy. Za mě spíše dvě a půl.
Nicméně (!), ta knížka je hrozně fajn. Eamesův pohled na to, co takový hrdina z bájí dělá, když zestárne a meč už v jeho ruce nepůsobí tak jistě jako kdysi, je extrémně zábavné čtení, jež by si neměl nechat utéct žádný fanoušek fantasy. Prakticky všem hlavním postavám fandíte od začátku do konce a být to krapet proškrtané, jde o akční jízdu, kterou před dočtením prostě neodložíte.
A "odměnou" pak jsou člověku i takové autorsko-překldatelské perličky jako: "Kuř, jen kuř." nabádál ho troll. A tak Clay kouřil :D