Kellen a jeho vražedný kočkoveverčák Reichis jsou sami na cestě a pátrají po tajemném mnišském klášteře známém jako Ebenové opatství. Je to místo, které nezasvěcenci nikdy nemohou najít, a Kellen začíná být zoufalý. Mniši v Ebenovém opatství totiž údajně vědí o černém stínu víc než kdo jiný, a...
číst celé
Kellen a jeho vražedný kočkoveverčák Reichis jsou sami na cestě a pátrají po tajemném mnišském klášteře známém jako Ebenové opatství. Je to místo, které nezasvěcenci nikdy nemohou najít, a Kellen začíná být zoufalý. Mniši v Ebenovém opatství totiž údajně vědí o černém stínu víc než kdo jiný, a dokonce ho prý umějí i léčit.
Potom se však stane něco, co Kellena a Reichise rozdělí. Kellen poprvé čelí světu sám a pronikne do stínové magie mnohem hlouběji, než se kdy odvažoval tušit.
schovat popis
Recenze
Je to vlastně další povedený díl. Ale až nyní jsem si uvědomil, jak jsou druhý, třetí a čtvrtý díl cyklické. Kellen přijde do nějakýho místa, trampoty, vyhraje, jde dál. A tahle cykličnost se bohužel opakuje i v nějakých frázích nebo dokonce vtipech.
Jinak je to jak říkám, povedené. Rozvedení černého stínu bylo zajímavé, nové specifické postavy (například Butelios), stále skvělá Neph s Ishakem, vyvíjející se Kellen (byť stále safra tvrdohlavý). Jen tý esoteriky na mě bylo možná až až (zkrátka mám radši hybridní světy, ale to je ostatně můj problém).
A co nemohu pominout, je užvaněnost. Na jednu stranu fajn, že člověk nemusí knihy číst v pořadí, na stranu druhou tak trpí všichni ti, kteří je v pořadí čtou, vysvětlováním naprosto zřejmých principů.
Stále je to humorné a dobrodružné, nicméně to klopejtá. Příště snad líp.
(Okrajově - banalita, ale až ve čtvrtým díle mě dopálil ten příšernej medailonek.)
➖Vůbec žádné!
Celkově: Divotvůrce je momentálně moje nejoblíbenější série. U málokeré knihy se směju nahlas. U Spoutávače jsem se smála neustále, ať už Reichisovým vtipům nebo Kellenovým trapasům.
Jako každý díl je i tento čtivý, zábavný, napínavý, jiné prostředí a nechybí mu zajímavá zápletka.
Ale přesto jsem ráda, že ke konci se Reichis vrátil a že v příštím díle bude sprostý a vtipný, tak jak ho známe :-)
U Divotvůrce se začíná naplňovat přísloví "Třikrát a dost", které by při některých knižních sériích mělo začít platit. Ne u všech, ale některých.
Zápletky mi začínají připadat ohrané, jako bychom se točily v kruhu kde Kellen přijde na nějaké nové místo, zažije velké trable, které vyřeší a jde na nějaké další místo, a tak dále, a tak dále...
Nechci být zlá, tuto sérii jsem milovala a stále miluju, patří k mým nejoblíbenějším, jen se bojím, aby se děj s každým dílem nezhoršoval a na konci už mě vůbec nebavil...
Když už jsem nakousla konec: nějak rychle se nám blíží, rychleji, než bychom chtěli, proto bych být Vámi užívala knihu plnými doušky, než nám Kellen vyřeší záhadu onoho černého stínu.
Doporučuji :D