Po dlouhém dumání jsem se rozhodla zkusit další sérii Anthony Ryana. Jeho Stín krkavce mě zaujal jen napůl. Největší oblibě se u mě zatím těšil první díl, který byl naprosto výborný a doteď si pamatuji, jak mě strašně mrzelo, že už skončil. S dalšími díly to bylo bohužel slabší, jelikož jsem měla dojem, že autor otočil o sto osmdesát stupňů a následující dvě pokračování psal naprosto jiným stylem. A to už mi příliš nevyhovovalo. Ale proč nezkusit další knihu, říkala jsem si. Autor má více zkušeností a mohl by přinést něco nového. Navíc dosavadní hodnocení knihy byla docela nadšená.
Co podle mě v knize hodně chybí, je mapa a nějaký slovníček. Na konci sice najdete seznam postav, nicméně autor použil nové názvy i pro měsíce a další důležité věci, které však v knize nejsou nijak vysvětleny. Tím pádem nemá čtenář ani páru, jaký čas plyne mezi jednotlivými časovými úseky, které jsou občas v knize zmíněny. A to ani nemluvím a celkovém množství nových slov, která jsou notně využívána... Takže nějaké vysvětlení by nebylo na škodu, alespoň z počátku čtení, kdy člověk tolik informací nemusí vstřebat.
Po obsahové stránce se do toho autor pustil s vervou a vytvořil tak opět velice bohatý příběh. V tomhle ohledu se nedá mnoho vytknout. Jeho světy jsou opravdu jiné, než jaké tvoří konkurence. Přináší spoustu postav a míst, akcí a mnoho komplikovaných situací. Díky množství informací, které na čtenáře hrne, dochází ale i často k tomu, že je toho na člověka opravdu hodně. Místo toho, aby se autor zaměřil jen na podstatné věci, knihu natahuje na zbytečnou délku. Kdyby ji zkrátil na polovinu, udělal by líp a myslím, že by se víc zavděčil. Takto od hlavního děje neustále odbíhá k detailům, které nejsou v příběhu důležité...
Kniha je svým stylem opravdu hodně blízká předchozí sérii. Našla by se spousta společných prvků, díky kterým jsem měla pocit, že jsem Stín krkavce neopustila. Samozřejmě jsou tu jiné postavy a jiné prostředí. Jak se zdá, jde o lidskou společnost, kde se najde místo i pro nějaké vynálezy a především tu najdete draggy. Původně jsem myslela, že ti budou mít více prostoru a budou mít trošku jinou funkci v celém tom vyprávění. Ale možná dojde ke změně v dalších knihách, alespoň podle poslední třetiny mi to tak připadalo.
Co mi popravdě moc nevyhovuje, že vypravěčem je zase více postav. Každá postava má totiž velký prostor, dějiště je na jiném místě, i když je jasné už od začátku, že časem dojde ke spojení v jednu linii. A tak toho obsahu opravdu přibývá. Myslím, že v tomto bodě si přijdou na své fanoušci právě této objemné literatury, kteří touží po každé maličkosti.
Velice mě i mrzelo monotónní vyprávění celého příběhu. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se téměř celou dobu nudila. I když byl příběh sebevíc originální a zajímavý, nemohla jsem se pořádně začíst a mít zájem se k němu vracet. Nicméně kniha je plná dění a zvratů, které si nejednoho čtenáře získají. Věřím, že fanoušci Stínu krkavce se najdou i v této knize a bude je bavit a příběh si užijí. I když tato recenze muže vyznít, že si jen stěžuji, není to tak. Kniha má své pro i proti a v tomto mém případě bylo těch negativ na mě moc a tak nemůžu říct, že bych byla spokojená. Přesto v sobě něco má. Pro mě je to čtení na delší trať a tak musím dát slabší tři hvězdičky... Dalšímu dílu se však obloukem vyhnu.
Recenze
Na druhou stranu, zhruba od již zmiňované třetiny se začne solidně zatápět pod kotlem a divoké tempo stupňující se hrozby v podstatě nepoloví až do poslední strany. Já si to užil maximálně i několika deus ex machina prvkům navzdory (chm, musím najít hlavního záporáka v obrovském opuštěném městě; páni, to je ale zvláštní budova; když zaujala mě, určitě zaujala i jeho, jdu tam...).
A neměl jsem problém ani s květnatou mluvou, na kterou si tu někdo stěžoval. Překlad jako takový je výborný (v celé knize jsem navíc narazil jen na pár překlepů) a trochu větší rozsah užité češtiny se k celému příběhu podle mého skvěle hodí.
Jediné, co mě tak na Ohni probuzení opravdu mrzí je, že jsem si ho koupil v elektronické formě a teď si ho budu muset koupit ještě jednou. Pevná vazba i s přebalem je totiž naprosto parádní! A to člověk prostě chce na poličce :)
Rukopis autora je znám i v této sérii, nicméně měla jsem problém se do knihy víc dostat, a tzv. se začíst. Povedlo se mi to až v druhé půlce této knihy. Kniha používá více zdvořilostní fráze a věty, zvláště když se v ní mluví o politice, korporátu... Za mně to trochu škodí čtivosti, ale samotný příběh je velmi povedený, a brzy si hlavní postavy oblíbíte.
Co podle mě v knize hodně chybí, je mapa a nějaký slovníček. Na konci sice najdete seznam postav, nicméně autor použil nové názvy i pro měsíce a další důležité věci, které však v knize nejsou nijak vysvětleny. Tím pádem nemá čtenář ani páru, jaký čas plyne mezi jednotlivými časovými úseky, které jsou občas v knize zmíněny. A to ani nemluvím a celkovém množství nových slov, která jsou notně využívána... Takže nějaké vysvětlení by nebylo na škodu, alespoň z počátku čtení, kdy člověk tolik informací nemusí vstřebat.
Po obsahové stránce se do toho autor pustil s vervou a vytvořil tak opět velice bohatý příběh. V tomhle ohledu se nedá mnoho vytknout. Jeho světy jsou opravdu jiné, než jaké tvoří konkurence. Přináší spoustu postav a míst, akcí a mnoho komplikovaných situací. Díky množství informací, které na čtenáře hrne, dochází ale i často k tomu, že je toho na člověka opravdu hodně. Místo toho, aby se autor zaměřil jen na podstatné věci, knihu natahuje na zbytečnou délku. Kdyby ji zkrátil na polovinu, udělal by líp a myslím, že by se víc zavděčil. Takto od hlavního děje neustále odbíhá k detailům, které nejsou v příběhu důležité...
Kniha je svým stylem opravdu hodně blízká předchozí sérii. Našla by se spousta společných prvků, díky kterým jsem měla pocit, že jsem Stín krkavce neopustila. Samozřejmě jsou tu jiné postavy a jiné prostředí. Jak se zdá, jde o lidskou společnost, kde se najde místo i pro nějaké vynálezy a především tu najdete draggy. Původně jsem myslela, že ti budou mít více prostoru a budou mít trošku jinou funkci v celém tom vyprávění. Ale možná dojde ke změně v dalších knihách, alespoň podle poslední třetiny mi to tak připadalo.
Co mi popravdě moc nevyhovuje, že vypravěčem je zase více postav. Každá postava má totiž velký prostor, dějiště je na jiném místě, i když je jasné už od začátku, že časem dojde ke spojení v jednu linii. A tak toho obsahu opravdu přibývá. Myslím, že v tomto bodě si přijdou na své fanoušci právě této objemné literatury, kteří touží po každé maličkosti.
Velice mě i mrzelo monotónní vyprávění celého příběhu. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se téměř celou dobu nudila. I když byl příběh sebevíc originální a zajímavý, nemohla jsem se pořádně začíst a mít zájem se k němu vracet. Nicméně kniha je plná dění a zvratů, které si nejednoho čtenáře získají. Věřím, že fanoušci Stínu krkavce se najdou i v této knize a bude je bavit a příběh si užijí. I když tato recenze muže vyznít, že si jen stěžuji, není to tak. Kniha má své pro i proti a v tomto mém případě bylo těch negativ na mě moc a tak nemůžu říct, že bych byla spokojená. Přesto v sobě něco má. Pro mě je to čtení na delší trať a tak musím dát slabší tři hvězdičky... Dalšímu dílu se však obloukem vyhnu.
Nejdříve o tom, co se povedlo. Rozhodně je to kombinace steampunku s fantasy prvky, které si hezky sedly. Na jedné straně magie a draggové. kteří zde působí jako otroci a na straně druhé vynálezy pohánějící námořní flotilu. Ta atmosféra této souhry je naprosto okouzlující. O poznání horší už to bylo se světem, který je sice obrovský, ale autorem neprobádaný a nedostatečně vysvětlený. Ryan sem tam sice utrousí nějakou tu informaci v zápalu konverzace, ale mnohdy je tak zamotaně podaná, že je problém si ji nějakým způsobem vhodně zařadit. Ten svět má neskutečný potenciál, nicméně v této fázi je hodně zaostalý. A podobně jsou na tom postavy. Tři dějové linky, tři postavy, jedna žena a dva muži. A autor zběžně nakousne nějakou tu informaci z jejich minulosti, ale opět to není dostatečně silné, aby si čtenáře omotal kolem prstu. Postavy tak působí neskutečně vzdáleně a lhostejně.
A na vině je z velké části Ryanův neskutečně zbytečně popisný styl psaní. Věcem, které bylo potřeba popsat se vyhýbal ale dalším nepotřebným okolnostem věnoval neskutečné množství času. A ono to nefungovalo. Upřímně Ryan nudil, a nepomohly tomu ani akcí odlehčené momenty či nějaký ten zvrat, protože vše bylo zasazené do jednoho monotónního rámu. A ano, Ryan psát umí, takže tohle je velký paradox.
A je to neskutečná škoda, protože ta myšlenka, ten svět, postavy, magie, draggové, to všechno si zasloužilo pozornost, to všechno si čtenář zasloužil, potřeboval a bohužel nedostal.