Myslím, že tahle novelka je důkazem toho, že i když se v knize prakticky nic neděje, tak může být dobrá. Já jsem tedy velice ráda, že jsem si ji koupila a přečetla v angličtině, protože v češtině bych možná mohla mít tak trošku pocit, že je to skoro ztráta času, kvůli tomu, že se tam neodehrávají žádné zvraty apod. Ale zase pro mě bylo velmi osvěžující si přečíst knihu, ve které se nekoná války ani žádné boje a hlavně ne takovou bichli jako ostatní knihy SJM. Díky tomu jsem se rozhodla, že si ji přečtu anglicky, protože do jejích 600 stranových děl se mi zatím v aj fakt nechce.
Ocenila jsem, že v knize byly i pohledy jiných postav, ty mě zajímaly mnohem víc než samotné Feyre, o které jsme četli předchozí tři knihy. Trošku mě mrzelo, jak chladně se Nesta chovala ke Cassianovi. Jsem zvědavá, jestli si Elain nakonec nevybere Azriela, protože k Lucienovi se teda moc nemá. Upřímně by se mi s Azem líbili dohromady. Místy mě iritovala Feyre, která se pozastavovala nad tím, že kupuje dárky ke slunovratu, mezitím co spousta lidí ještě potřebuje pomoc po válce a nemá domovy, ale vůbec jí nevadilo, jak Rhys zachází s jejím bývalým snoubencem. To mi přišlo značně přehnané, zbytečné a kruté, trápit někoho, kdo je na dně. Navíc Tamlina docela chápu, protože mi v jistém směru docela připomíná mně. Každopádně zbožňuju Aze a Cassiana, především tedy Cassiana. A Amren taky občas perlí.
Co bych podotkla k jazyku SJM jsou její občasná bizarní přirovnání a fráze, např. her gray eyes were quiet, I could practically hear her smile, her cheekbones sharp enough to slice. Ale aspoň jsem měla co zatrhávat zvýrazňovačem.
Jen tedy doufám, že autorka tuto pěknou sérii dalšími díly, popř. novelami nepokazí, protože by to byla škoda. Zatím se SJM podle mě dařilo od 1. do 3. dílu držet laťku vysoko, dokonce myslím, že s každým dílem to bylo lepší, tak snad nás nezklame!
Recenze
ACOFAS je možná poslední knihou Feyre a Rhyse, a tak jsem si čtení chtěla co nejvíce užít a splnilo se mi to, v částech jsem úplně umírala smíchy. Poznala jsem Elain a Nestu z jiné strany, Elain mě občas překvapovala. Roli v příběhu hrál i Tamlin. Tu nenávist, co od všech lidí dostává si opravdu nezaslouží, ale i tak tam má Tamlin a ta nevyřešená historie nějaké uzavření- až mě z toho bolelo u srdce...O příběhu tam nejde nic moc říct, ale je to perfektní epilog ACOWARU, dokonce se SJM i povedlo potěšit fanoušky už dlouho slibovanou scénou a i mnoha jinými scénami. Když jsem se do čtení pouštěla, myslela jsem si, že se v téhle knize všechny dějové linie uzavřou, jenže to se nestalo, pár těch linií zůstalo otevřených-ale alespoň je to taková návnada pro další přicházející díly. Nedokážu si představit, že by tohle měla být poslední Feysand kniha, jelikož tam je ještě řádka věcí nedořešená. Ale! Další kniha, která vyjde bude soustředěná na Nestu a Cassiana!
Děj nás přenese opět do Prythainu, konkrétně mezi víly, které se zotavují po válce a zároveň se připravují na oslavy Zimního Slunovratu. Pokud někoho už nudila zamilovaná linka Feyre a Rhysanda, může se trochu zaradovat, A Court of Frost and Starlight dává více prostoru i vedlejším postavám, což přidává knize na zajímavosti. Čtenář se tak v různých kapitolách seznámí více s Morrigan nebo Cassianem a krátce s Nestou. Taktéž Rhysandovi je věnováno více kapitol, které jsou stejně jako ty Feyriny, na rozdíl od ostatních, psány v ich formě.
Pokud někdo očekává akční pokračování série Dvůr trnů a růží, nebude asi moc nadšen. Děj se pozvolna posouvá v rámci několika dní a více než na objevování nových výzev či zkoumání kouzelného světa víl se zaměřuje na samotné postavy, jejich pocity a vztahy, které jsou po nedávné válce mnohdy stále narušené a nejasné.
Celkově bych knize dala nálepku jakési „oddechovky“, která pravděpodobně vytvoří symbolický most mezi dalším pokračováním, které nás co nevidět čeká a na které láká i ukázka v závěru knihy. Mě samotnou A Court of Frost and Starlight bavil, možná právě už jen z toho důvodu, že jsme se na chvíli na Nočním dvoře zastavili a měli možnost se hlouběji s postavami poznat.
Ocenila jsem, že v knize byly i pohledy jiných postav, ty mě zajímaly mnohem víc než samotné Feyre, o které jsme četli předchozí tři knihy. Trošku mě mrzelo, jak chladně se Nesta chovala ke Cassianovi. Jsem zvědavá, jestli si Elain nakonec nevybere Azriela, protože k Lucienovi se teda moc nemá. Upřímně by se mi s Azem líbili dohromady. Místy mě iritovala Feyre, která se pozastavovala nad tím, že kupuje dárky ke slunovratu, mezitím co spousta lidí ještě potřebuje pomoc po válce a nemá domovy, ale vůbec jí nevadilo, jak Rhys zachází s jejím bývalým snoubencem. To mi přišlo značně přehnané, zbytečné a kruté, trápit někoho, kdo je na dně. Navíc Tamlina docela chápu, protože mi v jistém směru docela připomíná mně. Každopádně zbožňuju Aze a Cassiana, především tedy Cassiana. A Amren taky občas perlí.
Co bych podotkla k jazyku SJM jsou její občasná bizarní přirovnání a fráze, např. her gray eyes were quiet, I could practically hear her smile, her cheekbones sharp enough to slice. Ale aspoň jsem měla co zatrhávat zvýrazňovačem.
Jen tedy doufám, že autorka tuto pěknou sérii dalšími díly, popř. novelami nepokazí, protože by to byla škoda. Zatím se SJM podle mě dařilo od 1. do 3. dílu držet laťku vysoko, dokonce myslím, že s každým dílem to bylo lepší, tak snad nás nezklame!
Nicméně ale zajímavý pohled do běžného života našich hrdinů. Ale ve výsledku mě to bavilo, tedy rozhodně víc než třetí díl.
Doporučuji všem, a taky si myslím, že to je výhradně pro ty, které zajímá, jak to bylo s Feyre, Rhysem a jejími přáteli dál.
Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra.
Novela byla naprosto o ničem. Jediné, co Feyre a Rhysand dělali, bylo nakupování a spousta sexu. Ehm.