Velkolepé vyprávění o intrikách a revoluci, vojácích a nájemných zabijácích, prastaré magii a věčném střetu říší
Na Trezijskou republiku padl stín. Vládnoucí rody, někdejší ochránci spravedlnosti a demokracie, proti sobě intrikují ostrými slovy a ještě ostřejšími noži. Jsou zaslepeni svými...
číst celé
Velkolepé vyprávění o intrikách a revoluci, vojácích a nájemných zabijácích, prastaré magii a věčném střetu říší
Na Trezijskou republiku padl stín. Vládnoucí rody, někdejší ochránci spravedlnosti a demokracie, proti sobě intrikují ostrými slovy a ještě ostřejšími noži. Jsou zaslepeni svými ambicemi a neberou ohled na hrozbu ze strany invazních vojsk Chadárské říše.
Ale hrdinové povstávají, i když Trezie padá. Viktor Akadra je hrdinou republiky, válečníkem, který nemá sobě rovného. Zamlčuje však tajemství, kvůli němuž by ho upálili jako kacíře. Džosiri Trelan je Viktorův zapřisáhlý nepřítel, politický vězeň snící o znovuvzkříšení matčina neúspěšného povstání. A Džosiriho sestra Kalenna Trelan se jen snaží odpoutat od poskvrněného odkazu svého rodu a uniknout očekáváním a předsudkům spjatým s jeho jménem.
Zatímco republiku zachvacuje válka, všichni tři se musejí povznést nad vzájemné neshody a zachránit svou vlast. Avšak nechat za sebou celá desetiletí špatné krve není nic lehkého. A vítězství, pokud k němu vůbec dojde, si vyžádá strašlivější cenu, než si kdokoli z nich umí představit.
schovat popis
Recenze
Postavy byly sice průhledné jako sklo, takže vás nepřekvapí, ale na druhou stranu jste si nemohli být jistí jejich přežitím. Což bylo dost napínavé ke sledování, jelikož do poslední chvíle čekáte, koho autor obětuje.
Navíc autor se rád vypisuje, takže je kniha poměrně dlouhá, má téměř 800 stran a takovou bitvu dokáže líčit na skoro 50 stran. V bichlích se až tak nevyžívám, ale četla jsem po troškách, takže jsem to dávkovala.
Myslím, že můžu říct, že mě to docela bavilo. Beru samozřejmě ohled i na to, že je to prvotina, takže jisté mouchy na tom najdu. I v samotném příběhu, kdy mě to v podstatě bavilo celou dobu, dokud na scénu nepřišla Malatriant. Postavy byly v celku sympatické a uvěřitelné, i když jsem občas měla pocit, že si z té jejich blbosti budu rvát vlasy. Hlavně ve chvílích, kdy tak bezhlavě vlezly do léčky.
Rozhodně nejde o nějaké veledílo. Najde se na tom spousta ale, některé scény mi moc nesedly. Přesto jsem schovívavá a řeknu, že to bylo fajn. Rozhodně jsem si to užila víc než třeba takového Ryana a Stín krkavce (tedy kromě prvního dílu, ten byl boží) a pokračování, pokud bude, si nenechám ujít.
Po dočtení mám pocit, že je to přesně taková ta asi průměrná věc, kterou za dva měsíce nebudete vědět, že jste ji četli, protože nemá zapamatovatelnou jiskru.
A to i přesto, že vás háže přímo do monumentálního válečného konfliktu, nutí vás posbírat si informace, učit se vazby mezi postavami a chápat je. V této fázi, když jsem se snažila zorientovat, mě to bavilo fakt moc, i když to čtení bylo únavné. To je tak prvních 100-200 stran. Jenže později jsem čím dál víc nabývala dojmu, že to není ničím výjimečné, ani fascinující. Že se věci dějí, aby se děly, jako jo, čtu, chápu, okej, ale vůbec to nejde prožít. A já bych chtěla bitvy prožívat s postavami.
Taky mi nesedělo extrémně rychlé střídání POV v průběhu celé knihy, bylo to jak špatně udělané střihy ve filmu, pokaždé mě to vytrhlo z nějaké mé čtecí flow. Podobně těžko jsem si zvykala na styl psaní, přibližně 80 % textu je psáno ve stejně dlouhých jednoduchých větách, které zapříčiňují, že to celé působí až monotónně. Nudně.
To jádro tam stopro je a mohla to být totální mňamka, ale...
ten potenciál zůstal neproměněný v šedi, co ničím nenaštve, ničím nenadchne, jen znudí.