ZÁKON o dani z přidané hodnoty ZÁKON o evidenci tržeb Upozornění – živnostenský zákon

ZÁKON o evidenci tržeb Novela zákona o evidenci tržeb přináší reakci na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 26/16 a praktické uplatňování zákona o evidenci tržeb. Změny vycházejí ze závazků vlády v Programovém prohlášení v oblasti evidence tržeb. Omezuje se územní působnost zákona o evidenci tržeb na území České republiky, tak aby evidovanými tržbami byly pouze tržby uskutečněné na území České republiky. Tržby uskutečněné v zahraničí, a to jak daňovými rezidenty České republiky, tak daňovými nerezidenty, nebudou podléhat povinnosti evidence tržeb. Na základě provedení analýzy hodnocení dopadu regulace v zákoně o evidenci tržeb se navrhuje stanovit další výjimky z povinnosti evidence tržeb, a to pro tržby, u nichž se až po přijetí zákona o evidenci tržeb ukázala evidence jako neproveditelná nebo neopodstatněná s ohledem na možnost správce daně získat relevantní data o tržbách dotčených poplatníků z jiných zdrojů.

ZÁKON o dani z přidané hodnoty Změna v oblasti daně z přidané hodnoty se týká především zboží a služeb, u kterých je v praxi velice obtížné či nákladné zajistit efektivní výběr daně. Jedná se o poskytnutí služeb, kde poskytovatel i konečný zákazník mohou realizovat transakci často skrytě bez jakékoliv evidence či existence přítomnosti třetí strany. Nižší sazba daně z přidané hodnoty tak bude znamenat nižší stimul vyhnout se dani nejen pro poskytovatele, ale i pro zákazníka, který často při nepřiznání transakce přichází například o možnost následné reklamace nepřiznané služby. Zároveň se zavedením snížené sazby daně z přidané hodnoty dojde pro dotčené plátce ke zmírnění vyšších nároků v souvislosti se zavedením elektronické evidence tržeb. Snížení sazby daně z přidané hodnoty zde sleduje zmírnění vyšších nároků na dotčené plátce v souvislosti se zavedením elektronické evidence tržeb. Zavedení elektronické evidence služeb při současné aplikaci nižší sazby daně z přidané hodnoty by nemělo mít za následek zvýšení motivace k daňovým únikům v podobě nepřiznání daně u těchto specifických služeb, kde z logiky věci ani nemůže docházet k efektivní daňové kontrole. Vzájemné vyvažování povinností kladených na daňové subjekty různými úlevami, které se jim zároveň poskytují, jsou standardním postupem daňové politiky. Změna právní úpravy daně z přidané hodnoty tak bezprostředně souvisí se změnou právní úpravy v oblasti evidence tržeb (byť je právní úprava rozdělena do dvou samostatných zákonů) a přijetí jedné změny bez druhé by bylo z pohledu daňové politiky nekoherentní.