Když jsem viděla tuhle knížku v knihkupectví, hned jsem po ní sáhla. Jednak proto, že má velký rozměr (a díky moc Baobabu, že velikost knih neprzní jako třeba Portál knihy Petra Horáčka), ale hlavně proto, že miluji ilustrace Sempého. Určitě je taky znáte - vzpomeňte na Mikulášovy patálie. Miluji ilustrace, které opravdu vyprávějí příběh. Ilustrace s mnoha detaily, u kterých si člověk pokaždé najde něco nového.
Takže jsem se hned vrhala do regálu, kde byla tahle kniha nenápadně podstrčená. Nedalo mi to - a už ji mám doma. Co na tom, že se dá přečíst za pár minut? (No, do hodiny určitě) Zkrátka mě oslovila, jak už to tak některé knížky dělají...

V zemi Tour de France musí lidi tento příběh doslova hltat. Ale i já, necyklistka, jsem si to užila. Zkusila jsem knihu číst dětem - musím po pravdě říct, že je nezaujala tolik, co mě. Museli jsme dost dovysvětlovat, povídat o tom, co čteme (ale to dělám moc ráda, takže vlastně za mě taky v pořádku).
Příběh vypráví o opraváři kol a vtipálkovi Raoulovi Taburinovi, který rozumí duším kol i lidí. A má jedno tajemství... Nebudu ho prozrazovat, připravila bych vás o pointu, která je dokonalá. A právě snoubení textu a ilustrací dává této knize nečekaný rozměr. Sílu, která vás přiměje se ke knize vrátit podruhé... a potřetí... i když třeba víte, jak to nakonec dopadne.
(url)/2017/10/jean-jacques-sempe-raoul-taburin.html schovat popis