Už v první kapitole vás uchvátí sympatický styl psaní, díky kterému budete knihu jen těžko odkládat. Navíc vyvolává pocit radosti a vám se na tváři objeví šťastný úsměv, jenže pak přijde šok, a i když ho třeba čekáte, stejně vám vyrazí dech. A toho si přesně u autorů vážím, když tohle dokážou.
Také je vidět, že má Fredrik celý příběh důkladně promyšlený a propracovaný. Z celé knihy poznáte, že nad ní autor hodně přemýšlel a já musím uznat, že mi padala brada, když jsem zjistila, jak je všechno vzájemně propojené a popsané tak, aby se v tom čtenář neztratil.
Když už jsem u těch postav, tak stojí za zmínku i to, jak perfektně byly všechny zpracované, každá byla jiná a jedinečná zároveň. Ale o tom až později.
Dalším důvodem, proč si tuhle knihu jednoduše zamilujete, jsou témata, která se v příběhu objevují, protože působí natolik realisticky a vy si uvědomíte, že se s některými sami potýkáte, ať už jde o otravné sousedy nebo o nadměrné pití kávy (pokud jste milovníci tohoto nápoje tak jako já, doporučuji si před čtením hrníček uvařit, protože odkazů na kávu je v knize opravdu hodně a dělá vám tak chutě skoro na každé stránce).
Na druhou stranu musím říct, že mě občas rušilo opakování slov nebo celých vět. I když to působilo dojmem, že je to takto napsané naschvál, nějak jsem si to nedokázala oblíbit.
Také byl příběh občas předvídatelný, ale jak už jsem psala nahoře, vůbec to nevadilo, protože i přesto vám autor dokáže vyrazit dech. Takže za mě je hodnocení velmi kladné.
Jak už jsem psala, postavy byly jedinečné a skvěle propracované. Nejvíc jsem si asi oblíbila babičku, která dělala všechno pro to, aby její vnučka nebyla smutná. Jednoduše řečeno, to byla taková správná babička, kterou by si přálo každé dítě.
Elsa se občas chovala jako rozmazlený spratek, i když bylo celkem pochopitelné proč. Ale líbilo se mi na ní to, s jakou fantasií viděla okolní svět, a také to, že byla jiná.
Recenze
Také je vidět, že má Fredrik celý příběh důkladně promyšlený a propracovaný. Z celé knihy poznáte, že nad ní autor hodně přemýšlel a já musím uznat, že mi padala brada, když jsem zjistila, jak je všechno vzájemně propojené a popsané tak, aby se v tom čtenář neztratil.
Když už jsem u těch postav, tak stojí za zmínku i to, jak perfektně byly všechny zpracované, každá byla jiná a jedinečná zároveň. Ale o tom až později.
Dalším důvodem, proč si tuhle knihu jednoduše zamilujete, jsou témata, která se v příběhu objevují, protože působí natolik realisticky a vy si uvědomíte, že se s některými sami potýkáte, ať už jde o otravné sousedy nebo o nadměrné pití kávy (pokud jste milovníci tohoto nápoje tak jako já, doporučuji si před čtením hrníček uvařit, protože odkazů na kávu je v knize opravdu hodně a dělá vám tak chutě skoro na každé stránce).
Na druhou stranu musím říct, že mě občas rušilo opakování slov nebo celých vět. I když to působilo dojmem, že je to takto napsané naschvál, nějak jsem si to nedokázala oblíbit.
Také byl příběh občas předvídatelný, ale jak už jsem psala nahoře, vůbec to nevadilo, protože i přesto vám autor dokáže vyrazit dech. Takže za mě je hodnocení velmi kladné.
Jak už jsem psala, postavy byly jedinečné a skvěle propracované. Nejvíc jsem si asi oblíbila babičku, která dělala všechno pro to, aby její vnučka nebyla smutná. Jednoduše řečeno, to byla taková správná babička, kterou by si přálo každé dítě.
Elsa se občas chovala jako rozmazlený spratek, i když bylo celkem pochopitelné proč. Ale líbilo se mi na ní to, s jakou fantasií viděla okolní svět, a také to, že byla jiná.
1. Knihu jsem četla strašně dlouho. Hrozně jsem si přála ji zhltnout, vědět co a jak, znát ji celou. Ale přesto se mi autorovy knihy čtou hrozně pomalu.
2. Nemám ráda přechytralé děti, které se chovají příliš dospěle. To mi na Else vadilo. Přesto.. když ji poznáte, víte, že je jiná a že s tím bojuje každý den. A že je vlastně i fajn.
3. Babička - Měla hodně kladů. Skrytějších. Byla dobrý člověk. A přestože mám ráda originální lidi, který se umí ozvat a nenechají si nic líbit, babičky povaha na mě byla už trochu moc. Příliš hlasitá, příliš vulgární, absolutně nerespektující pravidla a ostatní lidi.
Ale jinak byla kniha skvělá. Možná trochu překombinovaná, ale když si na konci uvědomíte celek, všechno do sebe zapadalo. A i když to z pohledu malé slečny vypadalo jako velké dobrodružství, z mého dospělého pohledu to byla velmi smutná kniha, přesto plná víry a naděje.
Knizka o smrti. O smirovani se smrtí. O třech ženách, třech generacích a těžkém údělu žen snazicim se vymanit z vlivu své matky. Místo toho se hledají vzory on generaci. Je to tak. A Frederick Backman to popsal vyborne. Skvělý vypravěč se smyslem pro detail...a opakování!
Já nevím, mě knihy od tohoto autora vždycky nějakým způsobem tak ovlivní, že přemýšlím jen o ději knihy a ničem jiném. Líbilo se mi, že hlavní postavy měli tak zabudované charaktery, že jsem je v podstatě ke konci knihy znala lépe, než vlastní boty. Také se mi líbí, že všechno v knize má svůj smysl a rozhodně to není o ničem.
Tato kniha mi přišla srovnatelná s knihou Muž jménem Ove. Kniha mě bavila. Přišla mi obdobně vtipná, opět skvěle čtivá, jako kniha předchozí.
Knihu bych mohla doporučit všem, komu se líbily knížky Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, Analfabetka, která uměla počítat nebo právě Muž jménem Ove.
Lehká, svěží a velice čtivá kniha.
Spatna ale neni, precetla jsem ji fakt rychle. Zajimave postavy i namet.