Suzanne Collins nás opět bere do Kapitolu, a to do doby, kdy jsou Hladové hry takříkajíc ještě v plenkách. Prostřednictvím mladého Snowa se dozvídáme, jak vůbec Hunger Games vznikly, jak je vnímají obyvatelé Kapitolu a jak se vlastně Snow dostal tam, kde je v pozdějších ročnících her.
Přiznávám hned od začátku, že Balada o ptácích a hadech nemá tu šťávu, jako původní trilogie, kdy to bylo něco nového. Přesto byste si ale neměli tuhle knihu nechat ujít.
Balada o ptácích a hadech je sice rozvláčná a chvíli trvá, než se něco stane, ale představuje zajímavý kontrast mezi Hladovými hrami tehdy a teď.
Také nám autorka představuje novou tvář Kapiotlu. Přeci jen z původní trilogie známe toto město jako znak blahobytu a bezpečí pro svoje občany, ale tento příběh dokazuje, že tomu ne vždy tak bylo.
Oproti trilogii Hunger Games je v tomto díle i spousta písní, kdy se spolu se Snowem můžete
dohadovat o jejich významu. Přiznám se, že mně by vůbec nevadilo, kdyby v knize nebyly. Ale ve výsledku jako zpestření nejsou špatné. Jen tím chci říct, že dle mého názoru samotnou knihu nijak nevylepšují, ale ani nezhoršují.
Ale zpět k Baladě o ptácích a hadech. Hlavní dějovou linkou nejsou samotné Hladové hry, ale postava Snowa a jeho životní trápení. Zjišťujeme, že jeho život nebyl tak jednoduchý, jak se na první pohled mohlo zdát. Což znamená, že se jako čtenáři můžete těšit na spoustu krutostí, bodání kudlami do zad, využívání ostatních a různého dalšího politikaření. Akční stránka příběhu tak spíše zůstává v pozadí. Ale na druhou stranu bych i řekla, že je tato kniha oproti trilogii v lecčems krutější.
Celkově je příběh celkem natahovaný a vůbec by mu neuškodilo, kdyby měl o několik desítek stránek méně. Ale pokud do knihy nepůjdete s přehnaným očekáváním, myslím, že se se vám bude líbit, protože některé její části stojí za to.
Recenze
Trochu jsem se bála toho, že hlavní postavou bude prezident Snow, ale zcela zbytečně. Bylo super se dozvědět o jeho minulosti, vztahu s Tigris, pozorovat jeho myšlenky a hledat odkazy na trilogii, kterých tam bylo plno.
Jako celek je kniha skvělá, možná i srovnatelná s původní trilogií.
A doufám, že dostaneme další prequely ze světa Hunger Games.
Dalším velkým plus, jak už je to u Suzanne Collins zvykem, jsou vedlejší postavy. Líbí se mi, že každá postava něco skrývá a není lehké přijít jí na kloub - skvělým příkladem je Lucy Gray, jíž jsem velmi fandila a myslím si, že s Coriolanem tvořila krásný pár (avšak jsem si už od začátku nedělala falešné nadějě, že by mohli mít šťastný konec). Velmi se mě dotkl i příběh Sejanuse - velmi mi připomínal Peetu, kluka se srdcem na správném místě.
Dále se mi líbilo, že nám autorka osvětlila určité věci z původní trilogie, které zůstavaly skryté.
A last but not least, obrovskou radost mi udělalo plné znění Údolní ukolébavky a Údolní písně.
Hrozně moc mě bavila
Dozvíte se spoustu věcí které vám nebyly třeba úplně jasné.
Určitě neváhejte s její koupí.
Doporučuji všem 👍
Kdyby to šlo dávám 6/5⭐
Také se mi velmi líbil pohled na Kapitol z jiného úhlu. Pokud nad touto knihou uvažujete - neváhejte. Je boží!
Část v akademii mě hrozně bavila, stejně, jako průběh her z pohledu trenéra. Nabízí to úplně nový nadhled, jako například zákulisí her a různé úpravy, které tvoří hry tak, jak je známe nyní.
Na každé postavě je skvělé, že má jedinečný charakter a jde vidět, jak jsou odlišní na základě výchovy, která se jim dostala. Celkově kniha dost ukazuje, jak výchova rodiny i okolí mění charakter.
Trošku mě zklamalo, že průběh her nebyl tak brutální, ale i tak se dočkáme dost krve, vražd a hlavně intrik. Pravá zábava začne po hrách, jejíž konec přinese nečekaný zvrat.
Já vlastně do poslední chvíle pořádně nevěděla, co sama autorka zamýšlí, tudíž jsem koncem byla hodně překvapená. Do poslední stránky mě udržovala v napětí.
Na závěr vám jen řeknu, že se ani nedivím, proč je Snow takový bezcitný parchant. Chápu, jaké události ho k tomu vedly a proč se z něj stalo monstrum. Myslím, že svým způsobem ho teď mám i ráda, když znám jeho backstory.
Navíc musím vyzdvihnout povedenou obálku knihy!
Snow byl hodně cílevědomí a sobecký. I přesto se v některých situacích zachoval čestně a nemyslel jen na sebe. S Lucy jsem mu fandila, ale logicky jsem předpokládala, že to stejně nemůže mít moc šťastný konec. Osvětlují se nám tu některé nedořešené věci z trilogie a spousta toho teď dává větší smysl.
Je to docela bichlička, ale četlo se to opravdu rychle. Myslím, že se do toho můžete pustit i bez čtení předchozí trilogie. Nějaké malé nedostatky se tam určitě najdou ale jinak paráda.
Doporučuji
Přiznávám hned od začátku, že Balada o ptácích a hadech nemá tu šťávu, jako původní trilogie, kdy to bylo něco nového. Přesto byste si ale neměli tuhle knihu nechat ujít.
Balada o ptácích a hadech je sice rozvláčná a chvíli trvá, než se něco stane, ale představuje zajímavý kontrast mezi Hladovými hrami tehdy a teď.
Také nám autorka představuje novou tvář Kapiotlu. Přeci jen z původní trilogie známe toto město jako znak blahobytu a bezpečí pro svoje občany, ale tento příběh dokazuje, že tomu ne vždy tak bylo.
Oproti trilogii Hunger Games je v tomto díle i spousta písní, kdy se spolu se Snowem můžete
dohadovat o jejich významu. Přiznám se, že mně by vůbec nevadilo, kdyby v knize nebyly. Ale ve výsledku jako zpestření nejsou špatné. Jen tím chci říct, že dle mého názoru samotnou knihu nijak nevylepšují, ale ani nezhoršují.
Ale zpět k Baladě o ptácích a hadech. Hlavní dějovou linkou nejsou samotné Hladové hry, ale postava Snowa a jeho životní trápení. Zjišťujeme, že jeho život nebyl tak jednoduchý, jak se na první pohled mohlo zdát. Což znamená, že se jako čtenáři můžete těšit na spoustu krutostí, bodání kudlami do zad, využívání ostatních a různého dalšího politikaření. Akční stránka příběhu tak spíše zůstává v pozadí. Ale na druhou stranu bych i řekla, že je tato kniha oproti trilogii v lecčems krutější.
Celkově je příběh celkem natahovaný a vůbec by mu neuškodilo, kdyby měl o několik desítek stránek méně. Ale pokud do knihy nepůjdete s přehnaným očekáváním, myslím, že se se vám bude líbit, protože některé její části stojí za to.
Bohužel, mě kniha vůbec nebavila, přišla mi strašně nudná. Napsaná je hezky, čte se dobře. Líbily se mi písničky, které jsou také možné dohledat na YouTube jako covery. To bylo fajn. Čekala jsem asi ale víc o samotných Hladových hrách. Ještě víc, než bylo.