Recenze Černého Petra má Zbyněk

Filip Černý (1975), Petr Malina (1976) a Zbyněk Sedlecký (1976) na přelomu 20. a 21. století společně studovali na pražské Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Jiřího Sopka. Nyní se pod názvem Černého Petra má Zbyněk prezentují v prostorách Galerie Brno na Veselé ulici. Všichni tři patří k mladé porevoluční generaci, která se až na naprosté výjimky nevyznačuje tíhnutím ke kolektivismu, k vytváření výtvarných skupin s jedním konkrétním ideovým programem či alespoň jednou konkrétní marketingovou strategií používanou vůči médiím a vůbec veřejnosti. Přesto mezi nimi během studií vzniklo určité pouto, díky kterému nyní v Brně absolvují již několikáté společné vystoupení (těmi nejdůležitějšími zatím byly pražské přehlídky 6.5. a Artnow.cz v roce 2003).
Máme-li hledat důvod této sounáležitosti – byť není potvrzena žádným úhrnným „logem“, pod kterým by se pravidelně prezentovali-, pak můžeme hovořit o třech bodech, v nichž se jejich, jinak svébytná tvorba protíná: volnomyšlenkářský přístup k zobrazování a interpretaci reality, uvědomování si jisté návaznosti na to, co již bylo kdysi vytvořeno a příklon k tématům, jež bychom těžko označovali termínem „závažné“ či dokonce „existenciální“.Černý tak při přípravě brněnské výstavy potlačil své vděčné citace mediálních a kulturních ikon a ponořil se (v jeho případě doslova) do temnějších proudů podvodního světa. Malina svůj zrak obrátil z prosluněných pláží k nebi, kterým místo něžných racků prolétají siluety ocelových přepravních monster. A Sedlecký se po letech rozloučil se svými drobnými zpěvnými hrdiny ptačí říše, aby je na obrazech nahradil zlověstnými postavami anonymních chodců.
Jan H. Vitvar schovat popis