Ohnivý anděl
149
Kč
DMOC 199 Kč
Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem?
Nejlepší příběh od dob Přeletu na kukaččím hnízdem
Islandská odpověď na Stiega Larssona!
Detektivní thriller charakterizovaný slovy „žhavé smrtící plameny, ledově chladné lži“ je mrazivý i podmanivý jako sám Island, kde...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
-
Levná doprava doslova za pár kaček
-
Spokojení zákazníci známka kvality
-
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
-
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Hlavní hrdinkou příběhu je soukromá advokátka, která kvůli finančním potížím přijme případ, který je jí proti srsti. Z ústavu pro postižené ji kontaktuje sexuální delikvent, který byl odsouzený za zneužívání chlapců. Tóra se rozjede do ústavu, kde se dozví, že delikventovi leží na srdci blaho chlapce Jacoba. Jacob trpí Downovým syndromem a islandská justice jej považuje za pachatele požáru, při kterém před několika lety v ústavu uhořelo několik chovanců. Tóra se případu ujme a netuší, kam až ji vyšetřování zavede.
Jaká Tóra je? Těžko říci, čtenář tohoto dílu má možnost sledovat pouze její počínání. Občas se dozvíte nějakou informaci z jejího soukromí, ale autorka vám o ní nic neřekne. Nevím, zda se jejím vzhledem a věkem zabývala v předchozích knihách, ale já bych ocenila alespoň pár vět, díky kterým bych si ji dokázala představit. Takhle vím jen to, že je rozvedená, žije s přítelem a má dvě děti: desetiletou dceru a devatenáctiletého syna, díky kterému je už tři roky babičkou. Rodinné vztahy se tady řeší jen okrajově, celá kniha stojí a padá s vyšetřováním požáru.
Jeho detaily jsou poměrně nechutné a slabší povahy budou mít co dělat i s výslechy účastníků (svědků, podezřelých). Personál a příbuzní obětí jsou duševně v pořádku, ale v ústavu vás čeká plejáda jedinců s rozličným postižením. Kromě této linie je tu několik odboček, které na první pohled působí až hrůzostrašně. Setkáte se tady s duchem mrtvé pečovatelky a kromě toho Tóra dostává tajemné vzkazy ze záhrobí. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že všechny nadpřirozené věci se na konci příběhu vysvětlí k vaší plné spokojenosti.
Co se týče detektivní záhady, čeká vás tady několik problémů a zápletek. Fajn je, že skoro všechno souvisí se vším a nikdo není bez viny. Recenzenti autorku přirovnávají ke Švédce Helene Tursten a upřímně přiznávám, že jsem čekala řešení v jejím duchu. Yrsa příběh uzavřela logicky, jednoznačně a vkusně. Tedy v porovnání s mým řešením, které bylo hodně přes čáru a poněkud perverzní. Jsem si jistá, že vás závěr knihy a pointa budou doslova šokovat. A také si uvědomíte, že jste řešení měli celou dobu na dosah ruky a že to chtělo jen poskládat jednotlivá fakta dohromady. Všechno tady sedí, všechno má smysl a všechna mystéria se dají vysvětlit naprosto věcně.
Přestože se autorka nepokoušela ohromit, podařilo se jí napsat strhující příběh, který nemá obdoby. Co se mi hodně líbí, je, že skloubila napínavý thriller s chladnokrevnou detektivkou – hádankou. Ale abych byla spravedlivá, musím připustit, že je tu několik momentů, které mi tak úplně neseděly. Výtky mám celkem tři. V první řadě jsou to islandská jména, která se mi pletla (zejména ta začínající na samohlásku), ale dejme tomu, jde o věc zvyku.
Pak mi trochu vadilo, že největší prostor dostává rutinní vyšetřování a výslechy. Bylo to nutné, to ano. Jenomže toho bylo na můj vkus příliš. Poslední věc se týká charakteristiky tělesně a duševně postižených. To bylo příliš učebnicové a některé věci jsem autorce nevěřila. Například příznaky autismu vylíčila správně, ale promíchala je tak, že působily až úsměvně.
Matka například zjistila, že její několikatýdenní kojenec je autistický i díky tomu, že bazíruje na stereotypech týkajících se rozmístění příborů a talířů. Mimino se jí nedokázalo upřeně dívat do očí, ale to krátce po porodu není nic neobvyklého. Navíc je nemožné, aby skutečný autista vydržel sedět v klidu na židli a podrobil se výslechu, během kterého odpovídá na kladené otázky. Podobně je na tom Tóřin klient, jehož chování neodpovídá schizofrenikovi zbavenému svéprávnosti.
Ale tohle jsou kosmetické vady, celkově je „Ohnivý anděl“ skvělé čtení, které by nemělo uniknout vaší pozornosti. Navíc se bude líbit i těm, kteří nemusí severské příběhy. „Ohnivý anděl“ je totiž univerzální tím, že se mohl odehrát kdekoliv na světě.
Rozjela se velmi poutavě a měla jsem chvíle, kdy jsem knihu nemohla odložit.
Mám ale pár problémů, i když mě štvou jen když na ně aktivně myslím. Třeba proč Josteinn kontaktoval Margeir? Vůbec to nedává smysl. Nevím, možná s ním měla autorka jiný plán a jen zapomněla některé věci upravit, nebo o tom mělo být pokračování v jiné knize.
A bohužel to rozmazával někdo, kdo v životě nečetl horor, vzhledem k tomu, že to označil za "hororovou krimi". Třeba o duchovi jsou tam dvě zmínky, na začátku a na konci. To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla si to přečíst, protože to znělo zajímavě. Ale je to prostě jen kriminálka s lehkým nadpřirozeným nádechem, který se dá snadno ignorovat, pokud to není vaše parketa. Je to tak nevýrazné, že nazývat to někdo hororem je k smíchu.
Ale jak říkám, bylo to velmi dobře poskládané a opravdu se mi to líbilo
Líbilo si mi finální propojení jednotlivých postav a skutečností jež na sebe přímo i nepřímo navazovaly a každá byla do jisté míry příčinou onoho požáru.
Sice jsem strůjce požáru neodhalila, ale v určitých aspektech a viních (ano je jich víc) jsem se trefila.