Recenze Šógun

Šógun
Jedné větrné noci roku 1600 při pokusu obeplout svět ztroskotá holandská loď Erasmus u východojaponského pobřeží. Její velitel, jeden z předních evropských lodivodů, Angličan John Blackthorne, se tak stane „zajatcem japonských ostrovů“, nesmíří se však s rolí nečinného pozorovatele a popisovatele... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Recenze od Tony
Určitě znáte i televizní seriál s Richardem Chamberlainem , který je dodnes velmi populární. Kniha je ovšem ještě zajímavější. S přehledem ji mohu zařadit mezi ty nejlepší, co jsem měl možnost přečíst. Nabízí nám pohled na střet naprosto odlišných kultur, který budete doslova hltat s nadšením. Děj, postavy a celková atmosféra, kniha nemá vůbec žádná hluchá místa. Rozsah knihy je na první pohled veliký, ale ke konci budete litovat, že není ještě delší.
22/07/2017
Avatar uživatele
Recenze od Enthu
Řeknu vám hned na rovinu, že tohle bylo něco. A těch mých rozporuplných pocitů, které se objevily během čtení. To snad ani není možné. Musím ale jít s barvou ven, že kdybych neobjevila, že se kdysi četla v čtenářském kroužku, tak bych na ni nenarazila a byla by to ohromná chyba.

Jsem si naprosto jista, na 100%, že od Clavella si přečtu celou Asijskou ságu, i když je jedno, jak jdou. Prostě to musím přečíst. Ten styl, jak píše, může být zprvu dost těžký a člověk se ztrácí ve vnitřních monolozích postav. Máte monolog jedné postavy a přeskočí to hned na další osobu. V tom jsem se opravdu tak zamotávala, ale po čase jsem si na to navykla, že už mi to dál nepřišlo nijak divné. Ba uvítávala jsem to.

Popravdě zpočátku se to může zdát nezáživné, jak je na cestě do Japonska nebo mám spíše říkat Žaponska? Ale když to překousáte, dostanete se do tamních zvyků Japonců. Jejich kultury, zvyklostí, ale chvíli to trvá stejně jako Blackthornovi.

Asi od poloviny knihy mohu krásně tvrdit, že je to úžasné. Děj krásně utíká, zjišťujete další a další informace. Více se zaplétáte do intrik, více si oblibujete určité postavy. Prostě všechno víc a víc.
**br**A co teprve všechno to dění? Jsem si říkala, vždyť jo, to přece bylo takhle. A najednou to bylo jinak? Úplně nemůžete pomalu ničemu věřit jako důležití daimjóvé. Za každým rohem můžete očekávat zradu.

No a ten konec? Jen co jsem se k němu začala blížit, celou dobu jsem si říkala: "To přece takto nemůže být. Vždyť je na to jen pár stránek, to se nestihne." Ale jako musím poznamenat, že ten konec se nakonec povedl i přes mé stížnosti.
26/05/2022