Recenze Paměť básníka

Jiří Kuběna je znám především jako výrazná básnická osobnost. Jeho lyrická tvorba, která se teprve po listopadu 1989 mohla dostat ke čtenářům, je udivující nejen svým rozsahem, ale i nasazením a opravdovostí. V předvečer svých 70. narozenin (Kuběna je ročník 1936) však dokončil dílo v mnoha ohledech překvapující. Jeho memoáry nejsou rozhodně lyrickým deníčkem, ale opírají se o konkrétní fakta, skutečné události a osobnosti. Kuběna s až dokumentaristickou přesností (ale současně i básnickým vhledem) popisuje kulturní dění v 50. a 60. letech, svá setkání s mnoha legendami literárního života (Jakub Deml, Vítězslav Nezval, Vladimír Holan), ale také svými generačními vrstevníky (Václav Havel, Pavel Švanda, Věra Linhartová). Právě skupina tzv. Šestatřicátníků hraje v jeho vzpomínkách důležitou roli, neboť v kontaktu s nimi se formovaly jeho názory nejen na literární tvorbu. Přestože těžiště jeho vzpomínek leží v 50. a 60. letech, nenechává Kuběna stranou ani své dětství prožité v Praze a posléze Brně, stejně jako normalizační léta sedmdesátá. Zachycuje tak nejen kulturní kvas, ale také své intimní prožitky často ovlivněné básnickou i lidskou výlučností. Kuběnovy vzpomínky jsou bezesporu jedním z mimořádných děl naší memoárové literatury a také důležitým pramenem pro poznávání kulturního života u nás. Součástí knihy je doslov Pavla Kosatíka a rozsáhlý soubor fotografií. schovat popis