V roce 1774 Ignác Schiffner v Dubé nedaleko sochy svatého Prokopa brutálně ubil svého otce. Po zločinu byl brzy dopaden, uvězněn a po krátkém procesu odsouzen k smrti lámáním kolem. Trest byl vykonán na mladoboleslavském popravišti na pahorku příznačně zvaném Na spravedlnosti. Byl posledním...
číst celé
V roce 1774 Ignác Schiffner v Dubé nedaleko sochy svatého Prokopa brutálně ubil svého otce. Po zločinu byl brzy dopaden, uvězněn a po krátkém procesu odsouzen k smrti lámáním kolem. Trest byl vykonán na mladoboleslavském popravišti na pahorku příznačně zvaném Na spravedlnosti. Byl posledním člověkem, který byl v našich zemích popraven tímto velmi krutým způsobem. Ponurá událost zaznamenaná farářem Arnoštem Glaserem inspirovala jednoho z nejvýznamnějších českých básníků Karla Hynka Máchu k napsání lyrickoepické skladby Máj, která je považovaná za vrcholné dílo našeho romantismu a jednu z nejkrásnějších básní vůbec. V roce 2008 se dočkala i filmového zpracování.
schovat popis
Recenze
Tato báseň je naprosto fenomenální v každém ohledu. Ať už v jazyku, který je velmi umělecký, obsahuje nepřeberné množství metafor, oxymorónů a apostrof, nebo v námětu a zpracovaných tématech, která sice nejdou vždy vidět na první pohled, ale když se na ně čtenář zaměří, jsou nádherně zpracována.
Báseň má velmi silný rým a je proto až písňová, čte se moc příjemně a těším se, až se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Jedna z mála knih české poezie, která je opravdu nestárnoucí a nadčasová a právem má své místo mezi českými klenoty literatury.
Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.
A taky to, že jej napsal Karel Hynek Mácha. Ale to bylo tak asi všechno.
Až po letech jsem se dostala k filmové verzi. Sice mě zrovna dvakrát nezaujala, ale inspirovala mě k tomu, vrátit se ke klasice české poezie. A ejhle. S odstupem člověk může ocenit barvitost Máchova projevu. Krása.
Do vězení se dostal za otcovraždu. Jarmila skočí do jezera.
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj…
Nejsem milovníkem poezie ale tyto verše jsem četla několikrát. Ve škole jsme celé dílo rozebírali dopodrobna. Dokonce jsem se učila nazpaměť několik veršů. Báseň je plná melancholie, bolestivých pocitů, popisů krajiny. Verše Karla Hynka Máchy jsou klasika a věřím, že je zná každý člověk. Tato krásná a silná báseň by neměla chybět v žádné domácí knihovničce.
Myslím, že každý, ač možná netuší, si z této básně nějakou část pamatuje. Právem patří mezi poklady české literatury. :-)
Jazyk jímž je báseň psaná je velmi libozvučný a dobře se čte.
Kdo by toto slovní spojení tady u nás neznal. Krásné veršované dílo, které mnoho studentů čte před maturitou. Sama jsem Máj četla snad 30x a pokaždé se k němu ráda vrátím. Karel Hynek Mácha měl dar nádherně ve verších popsat přírodu kolem sebe a příběh smutný o nešťastné lásce. Je to česká klasika, a ne nadarmo má Mácha na Petříně svoji sochu, kam chodí většina zamilovaných, když je na místě.
V této básni je vynikajícím způsobem zobrazena jarní příroda a náznakem i zimní krajina, úseky dne, kontrasty tmy a světla. Prostě jednoduše řečeno úžasná knížka.