V neobyčejně rozsáhlém a mnohostranném díle
prozaika, básníka a publicisty Jaroslava Durycha (1886–1962) mají
nezanedbatelné místo i jeho eseje o umění, v nichž se chtěl dobrat
nejen smyslu vlastní umělecké tvorby, ale uvažoval zde i o otázkách
umělecké tvorby obecně. Tyto eseje, vznikající v...
číst celé
V neobyčejně rozsáhlém a mnohostranném díle
prozaika, básníka a publicisty Jaroslava Durycha (1886–1962) mají
nezanedbatelné místo i jeho eseje o umění, v nichž se chtěl dobrat
nejen smyslu vlastní umělecké tvorby, ale uvažoval zde i o otázkách
umělecké tvorby obecně. Tyto eseje, vznikající v převážné většině
ve dvacátých letech minulého století, dokládají nejen Durychovu
souvislost s dobovým historickým a uměleckým kontextem, ale také
jeho osobitost a nezávislost, s níž vnímal přítomnost estetického
prožitku v hodnotovém chaosu poválečného času.
schovat popis
Recenze