Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912)...
číst celé
Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).
schovat popis
Recenze
V složitém půdorysu Demlova díla představují Moji přátelé spolu s knihou básní v próze Miriam z roku 1916 určitý protipól k dvěma vrcholným knihám básníkova prvního tvůrčího období - jedná se o díla Hrad smrti z roku 1912 a Tanec smrti, který spatřil světlo světa o dva roky později. Dvě posledně zmiňované knihy jsou naplněny temnou úzkostí a strachem o základní existenciální bytí člověka. Všudypřítomná smrt neguje každodenní skutečnost. Z tohoto dramatického konfliktu života hledá Deml východisko a nachází ho v pokorné a všeobjímající lásce ke všemu živému, k nejmenším tvorům a hlavně k rostlinkám, které nazývá svými přáteli. V Miriam nachází proto určující směr dalšího vývoje v podobě lásky k ženě, v Mých přátelích v lásce k přírodě.