Myslím, že básně tohoto autora zůstanou nesmrtelnými přes staletí, která uplynula od chvíle, kdy vznikaly. Velká škoda, že se Villon nedožil vyššího věku a nenechal nám tady víc geniálních poetických kousků. Jeho balady jsou velmi působivé. Bavilo mě sledovat jejich strukturu, formální skladbu, úžasné obrazy a metafory i působivé pointy. Autor si uměl hezky pohrát s jazykem, rýmy i nečekanými myšlenkami.
Spolu s jeho životem se měnila i jeho poezie. Zpočátku to byly jen bezstarostné studentské verše (i první větší dílo: Odkaz, respektive Malá závěť), ovšem později, kdy se setkával s lidskou bídou a utrpením a na druhé straně s bohatstvím a rádoby vznešeností, zobrazoval ve svých básních opravdový život – za všechny připomeňme nejznámější balady: Nářek někdejší sličné zbrojmistrové, Balada o tlusté Margot, Balada- protest, Balada – epitaf... Villon dokázal spojit dokonalé umění básníka s opravdovým cítěním člověka. V jeho verších se střídá veselý smích s kritickým posměchem a nakonec i s odporem proti chudobě, neštěstí a smrti.
Recenze