Opravdu velmi zajímavá kniha. Jde o klasické francouzské jednoaktové absurdní drama od spisovatele rumunského původu. Postavy příběhu jsou zmanipulované, trpné, upadlé do konformismu, chybí jim...
číst celé
Opravdu velmi zajímavá kniha. Jde o klasické francouzské jednoaktové absurdní drama od spisovatele rumunského původu. Postavy příběhu jsou zmanipulované, trpné, upadlé do konformismu, chybí jim psychologická motivace v jejich jednání a v jejich rozhovorech není logika. Musím říct, že se mi kniha četla poněkud zvláštně a nejsem si jistá, jestli bych si ji přečetla znova. V knize se vlastně nic zásadního neděje a titul knihy nemá žádnou spojitost s dílem. Ale i tak si kniha zaslouží velké hodnocení.
schovat popis
Objevte sílu absurdního divadla s klasikou "Plešatá zpěvačka"!
Plešatá zpěvačka je jedním z nejvýznamnějších děl francouzského dramatika Eugèna Ionesca a představuje zásadní průlom v oblasti absurdního divadla. Tento titul je nezbytností pro všechny, kdo chtějí prozkoumat hluboký význam jazyka, komunikace a mezilidských vztahů.
Tato hra vás zavede do světa, kde se běžné konverzace stávají nesmyslnými a zdánlivě banální věty odhalují absurditu lidského života. Dílo je zároveň zábavné a podnětné, nutí nás zamyslet se nad smyslem našich každodenních projevů a nad tím, jak často hovoříme, aniž bychom opravdu komunikovali. Je to unikátní zkušenost, která osloví jak milovníky divadla, tak čtenáře hledající nové literární zážitky.
Zakoupením "Plešaté zpěvačky" získáte nejen významné literární dílo, ale i hluboký vhled do povahy lidské existence skrze originální a originelně pojatou hru. Ideální volba pro vaši osobní knihovnu nebo pro přípravu na divadelní představení či studijní účely.
Proč si tuto knihu vybrat?
Klasika absurdního divadla - dílo, které ovlivnilo moderní dramatický žánr
Hloubková analýza komunikace - zamyšlení nad skutečným smyslem slov a dialogů
Unikátní formát a styl - originální text, který vás zaujme a pobaví
Vhodné pro všechny čtenáře - od studentů, přes divadelníky až po milovníky literatury
Krásný doplněk knihovny - titul, který by neměl chybět v žádné sbírce českých a světových dramat
Obecné vlastnosti knihy „Plešatá zpěvačka“
Dramatická hra autora Eugèna Ionesca
Žánr: absurdní divadlo
Jazyk originálu: francouzština, dostupný v překladu
Opravdu velmi zajímavá kniha. Jde o klasické francouzské jednoaktové absurdní drama od spisovatele rumunského původu. Postavy příběhu jsou zmanipulované, trpné, upadlé do konformismu, chybí jim psychologická motivace v jejich jednání a v jejich rozhovorech není logika. Musím říct, že se mi kniha četla poněkud zvláštně a nejsem si jistá, jestli bych si ji přečetla znova. V knize se vlastně nic zásadního neděje a titul knihy nemá žádnou spojitost s dílem. Ale i tak si kniha zaslouží velké hodnocení.
Král absurdna. To je pro mě Ionesco. Tato antihra nevypráví příběh zpěváčky, stejně jako nevypráví příběh pana a paní Smithových, dokonce ani pana a paní Martinových, ba ani příběh Mary ani kapitána nebo dokonce Bobbyho Watsona. Vlastně nic mimořádného, je to úplně banální konverzace mezi přáteli, a i když oznámí něco mimořádného, pořád je to banální. Ale o tom to je. O naprosto banálním, absudním světě, kde žijeme.
Jedná se o zmatenou hru, kde chce mít každý první, ale také poslední slovo, kde nikdo nevěří nikomu a nikoho neposlouchá. Po celou hru spolu hovoří dva manželské páry a každý z nich mluví o něčem jiném. Navzájem si nevěnují pozornost, když se však chce přidat do rozhovoru služebná, všichni jsou za jedno, služebná musí odejít a nepřednášet jim žádnou báseň. Alespoň na něčem se shodli. Hra zmateně začíná i končí.
Hra patřící k absurdnímu dramatu, která rozhodně není pro každého a mnozí ji odloží asi i s velkým znechucením. Mrzí mě, že jsem ji zatím neviděla zinscenovanou v divadle, ale čtení mělo také něco do sebe, mohla jsem se víc soustředit na jednotlivé repliky, vracet se k nim a přemýšlet, jestli mezi nimi není opravdu vůbec žádná souvislost, jak se na první pohled zdá, a na střípky humoru. Plešatá zpěvačka si prostě i po letech češe pěšinku na pravou stranu. Nebo na levou?
Francouzský dramatik rumunského původu Eugene Ionesco, jeden z nejvýznamnějších představitelů absurdního divadla, napsal svou „antihru“ Plešatá zpěvačka v roce 1950. Tematizoval v ní tragický osud člověka 20. století, jehož jazyk se stal prostředkem nedorozumění. Ionescovým inspiračním zdrojem byla učebnice angličtiny – hra se původně měla jmenovat „Angličtina bez profesora“ a veškeré repliky jsou prý vzaty z této učebnice.
Pokud chcete začít s absurdní m dramatem tak vám rovnou řeknu, že to dost pravděpodobně nemusí být pro vás a ať možná nejdřív zkusíte přečíst drama Čekání na Godota, protože u toho dost možná zvládnete najít aspoň nějakou pointu. Jakožto absurdní drama, Plešatázpěvačka obsahuje spousty dialogů bez pointy, opakující se věty a celé scény. Mě osobně se Plešatá zpěvačka i Čekání na Godota líbilo a vyloženě Plešatá zpěvačka mě i docela pobavila.
Přiznám se, že absurdní drama prostě nemusím. A to nejsem úplně realista, ale někdy je to na mě už trochu moc. U Plešaté zpěvačky se jedná o první absurdní drama tohoto spisovatele. Úvod se mi moc líbil, čtení bylo příjemné a dobře ubíhalo. Postupně ale nabývá absurdno na síle, a to mi komplikovalo pochopení. Moc jsem nechápala, proč postavy jednají tak, jak jednají, ale co se taky dá od absurdního dramatu čekat. Raději příště zůstanu u svých ruských realistů.
18/10/2021
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.