Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie. Po opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přichází jako...
číst celé
Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie.
Po opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přichází jako drsné vystřízlivění "olověná" léta sedmdesátá, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzit i kulturních institucí se politizuje, vykřikují se zde hesla o nutnosti třídního boje, studenti i intelektuálové se angažují, ale podmínky dělníků, zejména v Kampánii sužované camorristickými klany, se nijak nelepší. Elena by ráda žila revolučním kvasem, ale dokáže dát svému životu náboj a směr sama bez Lily? Lze přátelství udržovat jen "po telefonu", nebo je lepší pouto mezi hlasy bez těla utnout?
Za příběhem Eleny, která před Neapolí utíká a neuvědomuje si, že si ji nese v sobě, a Lily, která v ní setrvává, protože ví, že nejtěžší je utéct sám před sebou, se i nadále roztáčí sugestivní kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.
schovat popis
Recenze
Tento díl mapuje život Eleny a Liny, když jim bylo mezi cca 16-23 lety. I nadále pokračuje jejich zvláštní přátelství a vazby na spoustu dalších postav z neapolské čtvrti, z nichž někteří jsou mafiáni, a každý jejich krok má důsledky pro další lidi a kšefty...V tomto díle přichází několik nečekaných zvratů a končí to tak, že máte chuť začít hned s třetím dílem.
Tady opravdu vidíme, co znamená sousloví "Italská domácnost", tam ty talíře lítají v jednom kuse.
Je to napsané tak živě, že mám pocit, že jsem celou dobu čtení byla v Neapoli a teď už i v Pise. Strhující příběh a já jen doufám, že to nakonec dopadne dobře nebo aspoň trochu dobře.
"Nedokázala jsem se zbavit obvyklého zmateného pocitu nerovnosti, dojmu - který se v našem příběhu neustále opakuje-, že přicházím o něco, co ona naopak získává."
"Všechno na světě balancovalo na hraně, všechno byl risk, a kdo neuměl riskovat, chřadl v koutě, odtržený od života."
"Měla dojem, že nechala za zády měkký prostor obývaný už jen neohraničenými tvary a že míří ke struktuře, jež ji konečně dokáže pojmout celou, úplně celou, aniž by popraskala ona nebo postavy kolem ní."