Slavné Nezvalovo básnické drama Manon Lescaut, které je dramatizací Prévostova stejnojmenného románu, vzniklo v roce 1940 pro Burianovo D34 a na českých jevištích se úspěšně objevuje dodnes.
číst celé
Slavné Nezvalovo básnické drama Manon Lescaut, které je dramatizací Prévostova stejnojmenného románu, vzniklo v roce 1940 pro Burianovo D34 a na českých jevištích se úspěšně objevuje dodnes.
schovat popis
Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska. Manon, ach Manon, Manon z Arasu! Manon je moje umřít pro krásu.... Co dodat. Krása...
Hra úžasného českého básníka vyšla sice ze stejnojmenného letitého díla abbé Prévosta i Dumasova románu Dáma s kaméliemi, ale obstojí i sama za sebe jako velmi originální dramatické zpracování. Děj není složitý, zakládá se na milostných eskapádách hlavní hrdinky, která na jedné straně miluje, na druhé jí ale vyhovuje vysoký životní standard, a tak se rozhodne ke lsti. Konec byl pro mě vždy velmi silnou tečkou, která prostě musela přijít.
Srdcovka. Nezvalovy perfektně vyladěné rýmy spojené s jeho oblíbeným příběhem. Z této divadelní hry je přímo cítil, jak předlohu doopravdy miloval. Všichni známe verše „Manon je motýl, Manon je včela / Manon je růže hozená do kostela“, ale tato kniha je mnohem více. Každý jeden rým v ní je skvělý. Podle mě jde o vrchol autorova umění. Dílo, které se i po osmdesáti letech stále hraje v divadle. A to bylo původně napsáno na objednávku za dob okupace, protože o nová česká díla (která mohla být zveřejňována) byla vysoká nouze. Manon Lescaut si musí přečíst každý, kdo miluje knihy. A pokud nejste na básně, nezoufejte – také na ně moc nejsem, ale kniha nádherně plyne.
Manon Lescaut jsem četla na střední škole jako povinnou literaturu a naprosto jsem si tento příběh zamilovala. Verše jsou zvučné, plynulé a plné metafor, což já můžu!
Manon je můj osud, Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje, umřít pro krásu...
Přestože jsem to nečekala, tato kniha mě neskutečně oslovila. Nejprve jsem viděla ztvárnění studentky DAMU na jedné z městských akcí, text se mi v jejím podání tak líbil, že jsem po knize hned sáhla a nebyla jsem zklamaná. Příběh o lásce, který není typickou slaďárnou, ale ani klasickým srdceryvným příběhem. Další z knih, které každému doporučuji přečíst, v knihovně se vám určitě neztratí a třeba se k ní budete i rádi vracet.
"Manon je můj osud, Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje, umřít pro krásu.."
Manon Lescaut je drama o lásce - krásné, mladistvé, bezhlavé lásce, která se potýká s různými problémy, které k ní patří. Myslím, že Manon s Degriem jsou naprosto úžasné postavy, bez nichž by kniha nebyla taková, jaká je... Poprvé jsem ji četla letošní léto, a poté k ní nějak přivedla svého bratra, s nímž si nyní, pokaždé, když se vidíme recitujeme různé části.
Jedna z nejkrásnějších knih Vítězslava nezvala. Nádherná báseň, u které jsem si dlouho sice nebyla přesně jistá, o čem je, ale věděla jsem jistě, že se mi líbí. Sloh je totiž úžasný, stejně jako volena slova. Manometr Lescaut je rozhodně báseň lehčí nežli mávnutí motýlích křídel. Nádherná, dodnes mi rezonuje v hlavě a čas od času mám chuť jí oprášit a přečíst si ji. Jedna z mála, která vás chytne a nepustí - pokud ji tedy dáte příležitost. ❤
Líbí se mi ty krásné verše, kterými se postavy navzájem doplňují. Příjemné oddechové čtení na jedno odpoledne, je fajn mít vždy něco takového po ruce. Hra je krásně zpracovaná, dokázala jsem si ji velmi živě představit na prknech. Manon, ach Manon. Štvala mě neskutečně :) Takové hloupoučké naivní děvčátko. Ale čtení to bylo vskutku krásné, to musí uznat snad každý, kdo to četl. A kdo nečetl, tomu vřele doporučuji.
Dle mého názoru nejkrásnější a nejlepší počin Vítězslava Nezvala! Plně se zde rozvinulo jeho poetistické umění, jeho schopnost hry se slovy a metafor! K tomu se přidává celý dojemný Prévostův příběh krásné Manon Lescaut a rytíře Des Grieux, kteří se do sebe zamilují a podvedou pana Duvala. Samozřejmě je stihne trest - bohužel ten nejsmutnější a nejtěžší! Kniha je opravdu krásná a dokonce si z ní pamatuji zpaměti celé části, takže rozhodně doporučuji!
Drama by bylo možné vnímat i jako silně patetické, ale je třeba si připomenout dobu jeho vzniku. Nezval napsal Mannon Lescaut podle francouzské předlohy v období války a kniha se, podobně jako Halasovo Já se tam vrátím, nebo Babička Boženy Němcové, stala symbolem ve smyslu světlého bodu v temných časech, plamene ve tmě, k němuž se všichni upínali a jenž dodával naději. Krom jiného je pak třeba dodat, že Nezvalova mnohomluvnost a lehkost, s jakou nacházel rýmy, zde nalezla vhodnou formu.
Tuto knihu jsem musela číst na základní škole. Bylo to pro mě utrpení. Absolutně mě to nebavilo. Nedávalo mi to smysl. Nemyslím si, že by to bylo tím, že dílo je špatné, to určitě ne. Ale určitě to není ideální četba pro děti na základní škole. Je to krásná báseň, hodně citlivá, určená spíše dospělým. Příběh o přelétavé Manon je plný krásných veršů a určitě je jedním z literárních českých skvostů.
Nádherná, něžná báseň, kterou jsem četla v rámci povinné četby na střední škole. Nádherné verše, osobitý styl autora. Manon Lescaut je vlastně příběh o lásce dvou mladých lidí, což je téma nadčasové a věčné. S některými nejznámnějšími pasážemi se můžeme potkávat dosud. Zároveň je to příběh smutný, nic netrvá věčně, ani láska, která je násilně zpřetrhána. Manon bohužel chová city více než k jednomu muži, a za to je potrestána.
Nádherný příběh, dnes již klasika, která patří do každé knihovny. Doporučuji si tento krásný příběh o lásce přečíst, bude se líbit zejm. mladým dívkám nebo umělecky laděným duším. Navíc tento vkusný soubor z nakladatelství ARTUR bych si přála mít doma kompletní, ne jen Manon Lescaut, neboť jak výběr knih, tak zpracování je dechberoucí. Doporučuji k přečtení a zcela jistě potěší i jako vkusný dárek.
Manon Lescaut. Pojem, který zůstane nesmrtelný. Básnické drama, které vypráví o přelétavé Manon a jejích potížích ve sféře citů a lásky. Autor vytvořil prototyp hrdinky, která je neustále ve středu zájmu mužů a velmi si to užívá. Manon nebyla v jádru špatná, pouze svou láku nechtěla dávat je jednomu člověku. Její hýřivost lásky ji nakonec přinesla víc neštěstí než štěstí. Manon Lescaut se mi moc líbila a já jsem velmi ráda, že jsem si ji přečetla.
Tuto předlouhou báseň jsem kdysi četla v rámci povinné školní četby na střední škole. Přiznám se, že se mi nelíbila, ústřední motiv romantického příběhu jsem pochopila, ale verše na mne byly příliš dlouhé, nudné. Hlavní osou celé té básně je láska k Manon, jež ovšem skončí tragicky. Myslím, že dnešní generaci mladých čtenářů asi neosloví, nic jim to neřekne. Celkem nechápu, že se to někomu může líbit, ale asi ano.
Recenze
Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu...
Nádhera!
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu.."
Manon Lescaut je drama o lásce - krásné, mladistvé, bezhlavé lásce, která se potýká s různými problémy, které k ní patří. Myslím, že Manon s Degriem jsou naprosto úžasné postavy, bez nichž by kniha nebyla taková, jaká je... Poprvé jsem ji četla letošní léto, a poté k ní nějak přivedla svého bratra, s nímž si nyní, pokaždé, když se vidíme recitujeme různé části.
Básnické drama, které vypráví o přelétavé Manon a jejích potížích ve sféře citů a lásky. Autor vytvořil prototyp hrdinky, která je neustále ve středu zájmu mužů a velmi si to užívá. Manon nebyla v jádru špatná, pouze svou láku nechtěla dávat je jednomu člověku. Její hýřivost lásky ji nakonec přinesla víc neštěstí než štěstí.
Manon Lescaut se mi moc líbila a já jsem velmi ráda, že jsem si ji přečetla.