Ljubovna Andrejevna Raněvská se vrací z Paříže na venkovské sídlo. Později se dostane do dluhů. Hospodyní je zde její nevlastní dcera Varja. Její nápadník Lopachin se snaží najít východisko z dluhů. Lopachin chce višňový sad vykácet, pozemek rozparcelovat pro stavbu letních bytů a pronajímat hostům. Raněvská a její bratr Výjev jsou proti tomuto plánu, nemůžou se smířit s tím, že by byl sad zničen a zanikl by tak symbol rodinné minulosti. Sad jim připomíná dětství. Nakonec dojde ke dražbě. Koupí ho Lopachin a nechá ho vykácet.
Kniha jménem Višňový sad byla a bude atraktivním výtvorem skvělého spisovatele, který podle mě člověka leccos naučí, a to nejen o něm. Knihu Višňový sad mi doporučila kamarádka. Co se týče spisovnosti knížky (a jazyka v ní obecně), dá se říct, že je vzhledem ku ostatním knížkám jednoduchý, spisovný a snadno čitelný, čímž vám autor připravil velmi nenáročné chvíle strávené čtením této knihy. Zápletky a děj vůbec je v knize až na některé pasáže docela nudný. Nedoporučoval bych ji tedy těm, kteří mají se čtením problémy. Naše názory ale přece nemusí být stejné a vlastní zkušenost je vždy lepší než cizí, proto si určitě zkuste knihu přečíst sami.
Recenze