Recenze Sto roků samoty

Sto roků samoty
Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé r. 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Recenze od mera
Ach jo, já už si ani nepamatuji, kolikrát jsem se pokoušela tuhle krasavici rozečíst, kolik jsem jí dala šancí, a vždycky to bylo zklamání ostré jako rána do žaludku... Už na to nemám. Knihu jsem dočetla jenom asi do konce druhé třetiny, a dál se tím trápit nebudu. Přes veškeré svoje snahy jsem to blábolení o ničem vůbec nepochopila, netuším, co tím chtěl autor říct. Nebavilo mě to, autor a jeho pokus o magický realismus jdou zkrátka úplně mimo mě.
9/07/2019
Avatar uživatele
Recenze od RosTa
Jedna z osudových knih, kterou čtu pořád dokola. Nic od Gabriela Garcíi Marqueze mě už tak nedostalo. (Možná ještě lehce Kronika ohlášené smrti, jinak fakt už nic.) Ten údiv nad tím, když do vesnice poprvé přinesou led. A ta lhostejnost k létajícím kobercům. Všechno, co je magické, je tu normální a všechno, co je pro nás normální, je magické. Doporučuju i v audioverzi načtené výborným Jiřím Adamírou. Ten jeho magicky sametový hlas k tomu sedne.
30/06/2021