V této sérii nikdy není nudný okamžik. Mohou existovat okamžiky, kdy nemáte ponětí, co se ve světě děje, ale brzy se věci změní, přeskočí do různých časových linií, míst a věci začnou zapadat na místo jako elegantně postavená hádanka.

Pravděpodobně jsem měl přezkoumat každý svazek zvlášť, ale jsem líný, takže se mnou vydržte.

Před několika svazky jsme byli svědky velkého "skoku", když jsme vstoupili do zcela jiného oblouku příběhu. Najednou to nebylo jen o třech stěnách chránících naše protagonisty před armádou titánů bez mozku. Děj získal... hmotnost. Najednou se rozprostřela jako lahodně silný plevel v zahradě. A nyní je Pandořina skříňka otevřená a její obsah kope.

V tomto okamžiku poskakujeme kolem několika perspektiv a časových linií, vyplňujeme díry, které zůstaly v zápletce, a přicházíme s tím do plného kruhu.
Co se také děje, je, že se vracíme k podstatě této série, která je plná skrytých agend, spiknutí, ututlávání, zrad, úmrtí hlavních postav a spousty a spousty dějových zvratů.

Od té doby, co tento nový oblouk začal, musím zmínit, že Eren si konečně získal můj respekt. Ten malý chlapec, který vstoupil do armády a chtěl jednoduše zabít všechny titány pro pomstu, ale byl obecně příliš slabý na to, aby s tím něco udělal, konečně vyrostl. schovat popis