Fotograf Tomáš Princ prochází téměř každý den ulicemi Prahy a oslovuje neznámé lidi otázkou: „Mohl bych vás vyfotit?“ Tato kniha představuje ty nejzajímavější příběhy z jeho populárního blogu Humans of Prague za posledních pět let. Obyvatele a návštěvníky hlavního města představuje autor jako...
číst celé
Fotograf Tomáš Princ prochází téměř každý den ulicemi Prahy a oslovuje neznámé lidi otázkou: „Mohl bych vás vyfotit?“ Tato kniha představuje ty nejzajímavější příběhy z jeho populárního blogu Humans of Prague za posledních pět let. Obyvatele a návštěvníky hlavního města představuje autor jako přemýšlivé pozorovatele i vtipné glosátory vlastních životů, jako vypravěče radostných i smutných příběhů, jako jejich sebevědomé protagonisty i ty, kdo se zdají být ve vleku minulých událostí. Objevuje pamětníky velkých okamžiků uplynulého století i svědky prchavých okamžiků současnosti. Kniha Humans of Prague je unikátní mozaikou reflektující všechny barvy našich životů, prohry, zklamání a nevyplněná přání, ale i sny, touhy a soukromá vítězství. Praha je svou architekturou a historií vzrušující město, ale když se podíváte skrze její krásu, zjistíte, že onu magickou přitažlivost spoluvytvářejí především lidé, které v ní můžete potkat.
schovat popis
Recenze
Není ale úplně snadné z toho, co funguje na webu udělat knihu, která bude fungovat. Je třeba to nějak uchopit, poskládat. Soudím, že Tomášovi Princovi se to povedlo. Sám autor k tomu říká: "V knize se odvíjejí dvě linky: Historická, kde lidé vypraveji příběhy zasazené do konkretní doby, od předválečného období do současnoti, a životní, která sleduje člověka od dětství do stáří.“ Tento koncept sice pochopíte, až když si příběhy pročtete všechny, ale o to více vám pak kniha dává smysl a o to více lepší z ní máte pocit.
Tu knihu je možné číst v zásadě dvěma způsoby. Náhodně listovat a číst to, nač vám pohled přistane, a nebo ji číst poctivě od začátku do konce. Oba přístupy mají něco do sebe. Portrétní fotky jsou velmi působivé a slouží vlastně jako galerie lidí v Praze – tedy doslově humans of Prague. A pak čtete „stories of humans of Prague“ a máte před sebou obraz města, jak ho možná neznáte.