Recenze Kosmická paměť

Teoretický vědec prožil roku 1990 důležité setkání, které do základu změnilo jeho další lidské i profesní směřování: setkání s vlastním nevědomím. Jako člověk vyzbrojený jemnými nástroji exaktního myšlením tak může podat jedinečné svědectví, v němž se snoubí věda s intuicí a fyzika s psychologií v nové podobě, o níž se lze domnívat, že představuje model vědeckého myšlení budoucí generace, "racionalismus ducha". Pojmy "Bůh", "duše" či "věčný život" začínají rezonovat s kvantovou mechanikou, teorií strun či genetickou pamětí. Autor se pokouší o kdysi nemožné: exaktními vědeckými metodami dokázat, že bůh existuje, že život má po smrti pokračování a že cílem lidské duše je vykoupení. schovat popis