Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel
roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo
neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a
nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní
beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a
kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla
již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film
Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule,
jež sérii želarských příběhů uzavírá.
Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických
a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi
světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou
jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího
smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských
generací.
Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na
brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá
léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých
školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána
z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty
příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova
Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též
řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo
realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích
Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo
tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak
prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary
byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.
Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel
roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo
neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a
nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní
beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a
kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla
již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film
Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule,
jež sérii želarských příběhů uzavírá.
Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických
a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi
světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou
jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího
smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských
generací.
Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na
brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá
léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých
školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána
z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty
příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova
Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též
řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo
realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích
Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo
tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak
prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary
byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.
Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel
roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo
neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a
nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní
beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a
kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla
již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film
Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule,
jež sérii želarských příběhů uzavírá.
Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických
a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi
světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou
jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího
smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských
generací.
Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na
brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá
léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých
školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána
z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty
příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova
Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též
řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo
realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích
Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo
tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak
prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary
byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.
Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel
roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo
neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a
nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní
beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a
kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla
již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film
Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule,
jež sérii želarských příběhů uzavírá.
Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických
a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi
světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou
jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího
smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských
generací.
Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na
brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá
léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých
školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána
z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty
příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova
Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též
řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo
realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích
Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo
tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak
prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary
byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.
Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel
roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo
neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a
nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní
beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a
kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla
již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film
Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule,
jež sérii želarských příběhů uzavírá.
Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických
a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi
světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou
jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího
smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských
generací.
Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na
brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá
léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých
školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána
z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty
příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova
Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též
řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo
realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích
Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo
tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak
prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary
byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu.
schovat popis
Hlavní hrdinka tak proti své vůli odchází na vesničku, která, jak už název napovídá, nese název Želary. Hlavní hrdinka je nucena si změnit dosavadní jméno na Hana a dokonce se i vdát. Musí se také naučit životopis někoho jiného, a to celkem pochopitelně zhola nazpaměť. Příběhy o válce a Protektorátu jsou v knižním světě, ale také na filmovém plátně dost populární. A je to dobře. Musíme vědět, co se stalo a hlavně se z toho poučit, aby se už nic podobného NIKDY neopakovalo.
Příběh se mi líbí, protože je chvílemi i celkem dost napínavý a máme možnost s hrdiny prožít děj opravdu do hloubky. Knihu a i film doporučuji každému, kdo se zajímá o toto téma a kdo nechce jen obyčejný příběh o cestě na venkov.