Bezchybné syrové vyprávění jež naštěstí bylo hodně odlišné od jednoho z mála dobrých českých filmů natočených po roku 89. Až dodatečně jsem pochopil, že ten byl natočen podle jiného příběhu. Nic složitého ani dějem, ani stylem vyprávění. Jen povídkovým stylem presentovaná freska života lidí dané doby která vás jednoduše dostane. O chlup lepší než do jisté míry vykonstruované Žítkovské bohyně jež mám hodně rád. Pokud bych měl knížky porovnat pak Želary 99,99% a Bohyně 79%.
Velice poutavá kniha sestavená z povídek, které dohromady vytvářejí mozaiku celého příběhu. Kapitoly nejsou řazeny chronologicky, v jedné se například setkáváme s určitým člověkem jako s dospělým a v následující povídce se objeví stejná osoba teprve v dětském věku. Tím se o ní dovídáme nějakou další skutečnost, která často vysvětluje jeho pozdější jednání. Právě toto propojení povídek jednotlivými postavami na mě působilo trochu nepřehledně. Věděla jsem, že určité jméno už se v knize vyskytlo, ale nebyla jsem schopna si vzpomenout, o koho šlo, s kým byl příbuzný a jaký má k celému ději vztah. Zhruba u třetí kapitoly jsem uvažovala o tom, že začnu číst celou knihu znovu. Naštěstí jsou důležitá fakta o konkrétních lidech zmíněna ve více souvislostech, takže se čtenář v příbězích nakonec vždy zorientuje. Přesto jsem po přečtení knihy jednotlivé povídky znovu prošla a všimla jsem si některých detailů, které jsem napoprvé nepostřehla. Přes uvedené skutečnosti knihu rozhodně doporučuji.
Želary jsou povídková kniha, která bere staré vesnické romány typu Kříž u potoka nebo Kalibův zločin a dává jim ponurejší atmosféru a špetka moderní doby. Náznaky, že se děj odehrává v ne příliš dávné minulosti, jsou ale natolik minimální, že by se Želary mohly stát klidně dvě stě let zpátky. Tomu samozřejmě nahrává i fakt, že jde o fiktivní horskou vísku, kde čas prostě plyne jinak. Palec nahoru za jemné náznaky toho, co vás čeká v příští povídce. Celkově jde o poměrně zajímavě propojenou a lehce zvláštně napsanou knihu.
Želary jsem se snažila několikrát přečíst kvůli maturitě, protože mé kamarádce se to strašně líbilo a neustále mi říkala, ať si to přečtu.. Jenže nakonec mě kniha moc úplně ničím nenadchla a přijde mi, že s ekolem ní dělá pouze obrovský humbuk. Knihu jsem nedokázala ani jednou dočíst, což mě velice mrzí, ale bohužel, styl autorky mi vůbec nesednul a to bude nejspíše kámen úrazu. Asi jsem spíše na jinačí literaturu.
Recenze
Palec nahoru za jemné náznaky toho, co vás čeká v příští povídce. Celkově jde o poměrně zajímavě propojenou a lehce zvláštně napsanou knihu.