Je deset hodin ráno a já bloumám poloprázdným knihkupectvím. Mé nevyspalé, kocovinou ubité oči těkají z jedné knihy na druhou, myšlenky se toulají bůhví kde. Vlastně ani nevím, proč tu jsem, nechce se mi nic číst, po sérii severské krimi jsem si řekl, že si dám nějakou dobu čtecí pauzu. Znám se, dlouho to nevydržím.
Vůbec nevím, jak se to stalo, ale o několik okamžiků později držím v ruce knížku s nenápadně strohou obálkou. O autorce, Diane Broeckhovenové, jsem v životě neslyšel. Ani nemohl, jak si ověřím později. Držím v ruce knížku, a vůbec nevím proč. Jmenuje se Ještě jeden den s panem Julem, a já, jako pokaždé, hledám anotaci.
Po jejím přečtení se mi zrychluje dech. Není to doznívající alkoholovou nocí, kterou mám za sebou, ale příběhem, který na mne v knize čeká. Vypráví se tu příběh Alice a Julese – dvou manželů, kteří spolu žili padesát let. Za tu dobu si vytvořili řadu rituálů, ze kterých se skládají dny podzimu jejich života. A tak – když se Alice ráno probudí – ví, že bude cítit kávu, kterou pro ní Jules připravil. Dnes to je ale jiné. Probudí se, cítí kávu – ale Jules sedí v křesle. Bez života. Alice, místo toho, aby přivolala doktory, pohřební službu a jejich syna, zůstává s Julesem celý den v bytě, aby se s ním rozloučila, a řekla mu to, co mu za jeho života říct nestihla.
Recenze
Poté, co jsem si přečetla příběh s Rhiannonina pohledu, jsem si uvědomila, že jsem si hodně postav neoblíbila. Justina teda rozhodně a doufám, že nikdy nepotkám někoho, jako je on. V průběhu mi bylo A líto mnohem víc než v knize předešlé a proto bych tuto knihu doporučila každému, kdo četl Den co den. Určitě vás to přiměje si pár věcí uvědomit.
Bylo skvělé vrátit se zpátky k autorovu stylu psaní, který mi opravdu sedl. Líbilo se mi dozvědět se více o Rhiannon. Bylo to, jako by mi byla bližší. Pořád jsem tímto příběhem ohromená a tím, jak je jedinečný. Rozhodně doporučuju:)
Vůbec nevím, jak se to stalo, ale o několik okamžiků později držím v ruce knížku s nenápadně strohou obálkou. O autorce, Diane Broeckhovenové, jsem v životě neslyšel. Ani nemohl, jak si ověřím později. Držím v ruce knížku, a vůbec nevím proč. Jmenuje se Ještě jeden den s panem Julem, a já, jako pokaždé, hledám anotaci.
Po jejím přečtení se mi zrychluje dech. Není to doznívající alkoholovou nocí, kterou mám za sebou, ale příběhem, který na mne v knize čeká. Vypráví se tu příběh Alice a Julese – dvou manželů, kteří spolu žili padesát let. Za tu dobu si vytvořili řadu rituálů, ze kterých se skládají dny podzimu jejich života. A tak – když se Alice ráno probudí – ví, že bude cítit kávu, kterou pro ní Jules připravil. Dnes to je ale jiné. Probudí se, cítí kávu – ale Jules sedí v křesle. Bez života. Alice, místo toho, aby přivolala doktory, pohřební službu a jejich syna, zůstává s Julesem celý den v bytě, aby se s ním rozloučila, a řekla mu to, co mu za jeho života říct nestihla.
Ale viděla jsem filma ten se vskutu povedl a moc mě bavil.