Ne, brrrr, tohle jsem fakt neměla číst. Tušila jsem, že to bude drsné, ale moje představy se ani trochu nepřiblížily realitě. Porodni sestřička na tom nejdrsnějším může plném zla. Miminka. Mengele. Hrozná kniha. Tedy, ne že by byla...
číst celé
Ne, brrrr, tohle jsem fakt neměla číst. Tušila jsem, že to bude drsné, ale moje představy se ani trochu nepřiblížily realitě. Porodni sestřička na tom nejdrsnějším může plném zla. Miminka. Mengele. Hrozná kniha. Tedy, ne že by byla špatně napsaná nebo tak něco, jen je prostě opravdu hodně náročná na nervy, asi bych ji vnímala méně citlivé, dokud jsem neměla vlastní děti. O téhle knize se mi bude ještě dlouho zdát.
schovat popis
Objevte příběh neuvěřitelné odvahy a naděje z Osvětimi
Porodní sestra z Osvětimi přináší jedinečný příběh ženy, která v krutých podmínkách koncentračního tábora zachránila tisíce dětí. Tato kniha není jen svědectvím o hrůze, ale i o síle lidskosti a nezdolné vůli pomáhat.
Příběh Stanisławy Leszczyńské, porodní asistentky z Lodže, začíná s dalším transportem vězňů do Osvětimi. Přes nelidské podmínky, bez základních medicínských pomůcek a ve strašlivém prostředí, dokázala přivést na svět a ochránit více než 3 000 dětí. Její statečnost a odpor proti nevýslovnému zlu, představovanému například krutým Josephom Mengelem, dělají z této knihy nejen historické svědectví, ale i inspiraci pro všechny, kteří hledají příklad odvahy a lidskosti.
Tento dojemný a dramatický příběh vám umožní nahlédnout do života v jednom z nejtemnějších období historie, zároveň však ukazuje, jak může lidská laskavost a odhodlání přinést světlo i tam, kde je zoufalství největší.
Proč si tuto knihu rozhodně přečíst?
Skutečný příběh hrdinství: Seznamte se s pohledem na holokaust z nečekané stránky - zachránkyně životů dětí v koncentračním táboře.
Silná inspirace: Ukazuje, jak odvaha jednotlivce může změnit osudy tisíců lidí.
Historická hodnota: Detailní popis podmínek a výzev, kterým čelila porodní asistentka v nejhorších možných situacích.
Emotivní a poutavé čtení: Kniha plná emocí, které zanechají hluboký dojem.
Vzdělání a povědomí: Přispěje k lepšímu pochopení událostí druhé světové války a významu lidskosti.
Hlavní vlastnosti produktu
Vypráví autentický příběh Stanisławy Leszczyńské, která pracovala v Osvětimi.
Detailní popis přes 3 000 porodů za extrémních podmínek.
Dramatický a dobře čitelný styl, který je současně informativní a poutavý.
Vhodné pro čtenáře zajímající se o historii, osobní příběhy a lidské osudy.
Kniha přináší perspektivu ženského hrdinství během holokaustu.
Ne, brrrr, tohle jsem fakt neměla číst. Tušila jsem, že to bude drsné, ale moje představy se ani trochu nepřiblížily realitě. Porodni sestřička na tom nejdrsnějším může plném zla. Miminka. Mengele. Hrozná kniha. Tedy, ne že by byla...
číst celé
Ne, brrrr, tohle jsem fakt neměla číst. Tušila jsem, že to bude drsné, ale moje představy se ani trochu nepřiblížily realitě. Porodni sestřička na tom nejdrsnějším může plném zla. Miminka. Mengele. Hrozná kniha. Tedy, ne že by byla špatně napsaná nebo tak něco, jen je prostě opravdu hodně náročná na nervy, asi bych ji vnímala méně citlivé, dokud jsem neměla vlastní děti. O téhle knize se mi bude ještě dlouho zdát.
schovat popis
Bak
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Ne, brrrr, tohle jsem fakt neměla číst. Tušila jsem, že to bude drsné, ale moje představy se ani trochu nepřiblížily realitě. Porodni sestřička na tom nejdrsnějším může plném zla. Miminka. Mengele. Hrozná kniha. Tedy, ne že by byla špatně napsaná nebo tak něco, jen je prostě opravdu hodně náročná na nervy, asi bych ji vnímala méně citlivé, dokud jsem neměla vlastní děti. O téhle knize se mi bude ještě dlouho zdát.
Knihu jsem si koupila s velkou radostí, že mě to chytne a ráda ji vezmu do ruky a budu číst až ji přečtu jedním nádechem. To se nestalo knihu jsem louskala docela dlouhou dobu nějak mě to nechytlo. Příběh je hezký miminka jsou úžasné ale ne vždy je v té knize potká hezký osud spíše vždy jdou na smrt. Příběh je docela silný i pro mě jako matku. Pro mě kniha bohužel nic moc. Ale i tak jsem velice ráda, že jsem se k ním dostala a přečetla ji.
Příběh inspirovaný skutečnými osudy Stanislawy Leszczynské, která v Osvětimi pomáhala rodičkám a snažila se zachránit novorozence. V Osvětimi byla nazývána Mámou a tou i byla všem nastávajícím maminkám a všechny se snažila podporovat.
Tak anotace zněla skvěle, bohužel, knížka samotná už taková nebyla. Způsob, jakým je kniha napsána je jeden velký chaos. Strašně těžko se orientujete, kdo a kdy zrovna vypráví. Časové linie jsou promíchané. Chápu současnost a minulost, ale i strávená doba v Osvětimi je zde na přeskáčku a kolikrát to nedává žádný smysl. Časová linie se ženou ve Francii je podle mě až zbytečná.
Styl psaní mi nesedl ani v tom, že jsem si kvůli němu nemohla udělat žádný vztah k hlavní hrdince (ta v podstatě za celou dobu nepromluvila) a tím mi to přišlo odtažité a neosobní. Také mi vadilo, že se tam spoustu věcí, děje, opakovalo. A o jedné a té situaci čtete třeba třikrát. Navíc děje tam nebylo ani tolik, spíše převládaly jen myšlenky a pocity.
Samozřejmě téma, které v knize je, je vážné a kruté, to rozhodně nezpochybňuji, ale takto zpracované se mi nelíbilo.
Kniha byla silná jako vždy, když se jedná o holocaust, obzvláště pokud jde o děti. Musím přiznat, že kniha jako celek se mi nelíbila. Když pominu sílu příběhu, kniha mi přišla "nezáživná". Vzhledem k tomu, že mám toto téma docela načteno, čekala jsem více.
Doporučena mi kniha byla skrz moji kolegyni a doteď toho lituji. Sice ráda čtu tyto příběhy a vždycky mě chytnou za srdce ale tahle kniha měla hrozně velkou reklamu a moje chyba byla si ji objednat. Není to prostě trhák, jak nám říkají reklamy ale spíš "brak" v této kategorii... Toť můj názor, samo sebou ho někdo může mít jiný ale já četla v tomhle tématě již přes 50 knih a musím říct takhle kniha je někde hodně, hodně dole.
Hmmm k této knize jsem přistupovala s dost velkou skepsí. Zda jde o komerční knihu a podobně. Zatímco v Česku rozporuplné reakce narůstaly, v Polsku o knihách autorky pějí slávu. Dokonce jsem od ní ještě dříve nakonec četla úplně jinou knihu a z ní jsem taková na rozpacích. Ano, hodně informací, ale styl písma svázaný a tuhý, ne moc dobře se to četlo. Tak jsem tedy tuhle knihu vzala, že se jí tedy zbavím. Přečtu a dám pryč... ale ne... po přečtení již mohu říct, že pryč nepůjde. Kniha je totiž náhodou velmi dobře napsaná a i když se zde prolínají vzpomínky s dobou než se dostala do koncentráku, bylo to velmi hodnotné čtení. Navazuje na jiné knihy a je sama o sobě dost hluboká. Takže nakonec tuto knihu mohu jen doporučit. Paradoxně se mi spojila hned s Houslistkou z Osvětimi a Osvětimským orchestrem, protože to navazuje díky oné Mandlové.
Neuvěřitelná kniha. DO té doby jsem si myslela, že to muselo být určitě drsné, tím myslím jako tato práce zrovna v Osvětimi, ale upřímně. Moje představy nebyly ani přiblížené realitě, protože to bylo v té době opravdu o dost horší. Kniha je opravdu velmi dobře napsaná a je velmi čtivá, ale myslím si, že to není zrovna něco, co by bylo pro slabší povahy, protože téma je opravdu velmi silné a až neuvěřitelné.
Ačkoli je střídání vyprávění osob a prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti zprvu matoucí, nic z toho neubírá na významu a poselství knihy. Stanislawa neboli Máma je pro mě vzorem, osobou plnou lásky, neutuchající víry, laskavosti, odvahy a pokory. I v tak děsivém a krutém prostředí dokázala být útěchou ostatním, zcela nezištně. O koncentračních táborech jsem četla již více knih, ale z této jsem se dozvěděla hodně nového - jak to probíhalo s těhotnými ženami a jejich dětmi. Nebylo to tedy vůbec příjemné čtení, leckdy mě mrazilo a bylo mi až zle z toho, co se tam dělo za hrůzy. Ale právě díky takovým knihám si člověk uvědomí, jakých šíleností a zvěrstev je člověk vůči člověku schopen a že je nutné dělat vše pro to, aby se nic z této kruté historie již neopakovalo. Za mě jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovně.
Knihu jsem si vypůjčila od své babičky, která mě varovala, že u toho neskutečně moc brečela a dokonce i zvracela...Její varování jsem neuposlechla a vrhla se do čtení. Někdy to bylo opravdu moc kruté a já přes slzy neviděla na text... Je to neskutečně silný příběh ženy, která se rozhodla neztrácet naději v tak příšerných podmínkách a její příběh se vám vryje pod kůži, stejně jako mě. Tato kniha určitě stojí za přečtení.
S touto knihou jsem měla strach, protože mi autorčina předešlá kniha příliš nesedla. Myšleno mé přítelkyně z Ravensbrücku. Ta kniha je taková hodně vysušená a tahle prožila velký hype a tak jsem o ní pochybovala a odkládala ji. Nicméně, mé obavy byly zbytečné. Kniha se mi nakonec velmi líbila. Je uvolněněji napsána a už není ani napsaná bez emocí a chladně, takže se mi líbila. Mapuje život skutečné postavy. Kdy mimochodem i ona naráží na postavy, které jsou v Osvětimském orchestru a také i na postavu Doktorky z Osvětimi. Neměli byste ji proto minout.
Knihy s příběhy druhé světové války mám moc ráda. Tato patří mezi mé oblíbené. Příběh čtenáře zavádí do prostředí koncentračního tábora v Osvětimi v době druhé světové války. Dílo je založené na pravdivosti, takže o to více se čte jedním dechem. Protože mám možnost knihu porovnat s jinými knihami s obdobnou tematikou, dávám tuto knihu rozhodně na přední příčky a hodnotím ji jako velmi povedenou. Doporučuji.
Tato kniha je snad nejhorší, kterou jsem o Holoaustu četla. Mám doma 3 děti a vůbec si nedovedu představit ty hrůzy, co ty ženy musely zažívat. A ten "krásný člověk" Mengele a dozorkyně Mandelová byli nelidská stvoření. Knihu by se měl přečíst každý, aby si cenil svého života i života všech lidí okolo sebe.
Od této knížky jsem očekávala mnohem více. Marketing odvedl kvalitní práci, autorka už tak dobrou práci bohužel neodvedla. Kniha je napsána chaoticky, přeskakuje se z různých časových os sem a tam a velice často jsem netušila, kdo vlastně kapitolu vypráví. Byly tam samozřejmě pasáže, které mě hodně chytily za srdce, ale nebylo jich až tolik. Z knihy jsem byla celkově hodně zmatená a asi bych ji ani nikomu nedoporučila. Je to škoda, protože tohle silné téma má veliký potenciál.
Velmi dojemná kniha, která vypráví příběh, který je inspirovaný skutečnou událostí - a to tedy životem Stanisławy Leszczyńské, která v koncentračních táborech pomáhala odrodit děti opravdu velkému množství žen, za což si samozřejmě zasloužila obdiv. Kniha je sice velmi dojemná, ale místy mi přišla vcelku zmatená a chvílemi jsem se v ní ztrácela. Čekala jsem od knihy trochu více vzhledem k tomu, jaké kolem ní bylo haló.
Osudy Stanislawy L., která v Osvětimi pomáhala rodičkám a snažila se zachránit novorozence. Od této knížky jsem očekávala mnohem více a takto zpracované se mi nelíbilo. Ukaz.: Byly to věci, které nemohla pochopit. Stále v sobě nedokázala probudit nenávist, ale pochopit to také nemohla. Že děti tady málokdy dostaly právo žít. Ž e ten život někomu vadit a byl pro někoho zdrojem hrozby. Jaké hrozby? Hrozby uspořádání světa, čistoty rasy, nadřazenosti jednoho národa před druhým? Nedělo se to všechno jen ve jménu pýchy? Může to být právě rasou? Krví? Barvou kůže? Co z toho, že je nějaký Žid talentovanější a má lepší vzdělání, když stejně zůstává - no právě - pouhým Židem?
Pro některé tato knížka bude nevhodná. Někteří jí budou vnímat jako děsivou a drsnou. Je to kniha, která ve vás probudí ty nejzazší emoce, o kterých sami možná nevíte. Rozhodně ale mohu říct, že je velmi dobře napsaná a i když to nebyl můj žánr, docela mě zaujala. Na druhou stranu mi stačí přečíst takovou knihu jednou do roka. Ty nervy a emoce ve vás zůstanou poměrně dlouhou dobu. Určitě Doporučuji.
Vřele doporučuji všem zájemcům historie, 2. světové války a holokaustu. Jde o velmi silný příběh, navíc když se jedná o děti a je založen na skutečnosti. Ovšem pro slabé povahy doporučuji četbu dvakrát zvážit. Nicméně ke knize: ze začátku je drobátko těžší se v ději zorientovat. Jinak nemám co vytknout. Kniha je psána velmi čtivou formou, za dva dny (ani ne) přečteno. Obálka je hezky zpracována a oceňuji záložku.
Tato kniha s názvem Porodní sestra z Osvětimi je strašně moc "známou" knihou o které jsem mnoho četla a slyšela, než jsem se do ní pustila a začala ji číst. A po přečtení rozhodně tuto knihu moc doporučuji. Příběh, který je zde popsán, je naprosto strhující. Dostanete se do prostředí koncentračního táboru, kde ženy rodí svoje děti a právě Stanisława Leszczyńská - porodní asistentka jim pomáhá v hrozných podmínkách na svět....
Tak anotace zněla skvěle, bohužel, knížka samotná už taková nebyla. Způsob, jakým je kniha napsána je jeden velký chaos. Strašně těžko se orientujete, kdo a kdy zrovna vypráví. Časové linie jsou promíchané. Chápu současnost a minulost, ale i strávená doba v Osvětimi je zde na přeskáčku a kolikrát to nedává žádný smysl. Časová linie se ženou ve Francii je podle mě až zbytečná.
Styl psaní mi nesedl ani v tom, že jsem si kvůli němu nemohla udělat žádný vztah k hlavní hrdince (ta v podstatě za celou dobu nepromluvila) a tím mi to přišlo odtažité a neosobní.
Také mi vadilo, že se tam spoustu věcí, děje, opakovalo. A o jedné a té situaci čtete třeba třikrát. Navíc děje tam nebylo ani tolik, spíše převládaly jen myšlenky a pocity.
Samozřejmě téma, které v knize je, je vážné a kruté, to rozhodně nezpochybňuji, ale takto zpracované se mi nelíbilo.
Tak jsem tedy tuhle knihu vzala, že se jí tedy zbavím. Přečtu a dám pryč... ale ne... po přečtení již mohu říct, že pryč nepůjde. Kniha je totiž náhodou velmi dobře napsaná a i když se zde prolínají vzpomínky s dobou než se dostala do koncentráku, bylo to velmi hodnotné čtení. Navazuje na jiné knihy a je sama o sobě dost hluboká. Takže nakonec tuto knihu mohu jen doporučit. Paradoxně se mi spojila hned s Houslistkou z Osvětimi a Osvětimským orchestrem, protože to navazuje díky oné Mandlové.
Příběh čtenáře zavádí do prostředí koncentračního tábora v Osvětimi v době druhé světové války. Dílo je založené na pravdivosti, takže o to více se čte jedním dechem. Protože mám možnost knihu porovnat s jinými knihami s obdobnou tematikou, dávám tuto knihu rozhodně na přední příčky a hodnotím ji jako velmi povedenou. Doporučuji.
Knihu by se měl přečíst každý, aby si cenil svého života i života všech lidí okolo sebe.
Ukaz.: Byly to věci, které nemohla pochopit. Stále v sobě nedokázala probudit nenávist, ale pochopit to také nemohla. Že děti tady málokdy dostaly právo žít. Ž e ten život někomu vadit a byl pro někoho zdrojem hrozby. Jaké hrozby? Hrozby uspořádání světa, čistoty rasy, nadřazenosti jednoho národa před druhým? Nedělo se to všechno jen ve jménu pýchy? Může to být právě rasou? Krví? Barvou kůže? Co z toho, že je nějaký Žid talentovanější a má lepší vzdělání, když stejně zůstává - no právě - pouhým Židem?