Román o jedné z nejzajímavějších ženských postav českých dějin na počátku 14. století. Dvakrát usedla Richenza na český trůn a dvakrát jako vdova odmítla odejít do kláštera. Sama pro sebe si vybrala svého třetího krále, který naplnil její hladové srdce láskou. Královna Richenza, podle tradice známá jako Eliška Rejčka, je jednou z nejzajímavějších ženských postav českých dějin na počátku 14. století. V patnácti letech se stala druhou manželkou českého a polského krále Václava II. Jeho náhlá smrt způsobila Richenze nejen hluboký zármutek, ale vystavila ji také otevřenému nepřátelství Přemysloven. Před nepřízní manželovy rodiny se po zavraždění mladého krále Václava III. zachránila dalším sňatkem do královského lože s Rudolfem Habsburským. Ale toto druhé manželství bylo ještě kratší a netrvalo ani rok. Rozpoutal se nový boj o opuštěný přemyslovský trůn a Richenzu mohl spasit jen krkolomný útěk s milencem z habsburského rodu. Zlý osud jí nakonec ukázal vlídnou tvář, když po jejím boku vytrval první muž království, pan Jindřich z Lipé. Mít ke dvěma manželům ještě dva milence nebylo ve zbožném středověku běžné. Navíc se od královské vdovy očekávalo, že se uchýlí do kláštera, troufla si však vzdorovat předsudkům. Kupodivu její vzrušující život zaznamenaly mnohé klášterní kroniky a kronikáři se dodnes přou, zdali byla víc pomlouvána, či milována.