V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává
do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho
dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto
historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně
zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky...
číst celé
V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává
do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho
dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto
historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně
zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své
matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl
jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik
Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce
Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí
probíhala pod královou přímou kontrolou.
Ludvík paměti dedikoval svému synovi, dauphinovi Ludvíkovi
(1661–1711) a v textu se k němu přímo obrací. Chce mu zanechat
následováníhodný obraz rozvážného a zodpovědného panovníka,
pečujícího o svou zemi a lid.
V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává
do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho
dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto
historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně
zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své
matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl
jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik
Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce
Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí
probíhala pod královou přímou kontrolou.
Nejedná se v první řadě o historický pramen, nýbrž o pronikavé
zamyšlení nad onou souhrou pohledů, vlivů a zájmů, v jejichž středu
se panovník pohybuje coby všudypřítomné světlo, které právě díky
své oslnivé záři dokáže zůstat i neprůhledné, aniž by se skrývalo.
Historické události jsou líčeny jen v hutném výběru a text se
zaměřuje na složitý vztah mezi „nitrem“ a „obrazem“ krále-politika,
panovníka z Boží milosti.
V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává
do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho
dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto
historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně
zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své
matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl
jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik
Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce
Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí
probíhala pod královou přímou kontrolou.
Paměti zaslouží srovnání s Machiavelliho Vladařem i dalšími
klasickými díly politické filosofie a pozoruhodným způsobem
předjímá problémy současné, bytostně medializované
politiky.
schovat popis
Recenze